Kde modrá vede k výhledům. Toulky kolem Semil

„Modrá je dobrá“. To mě napadlo, když jsem během zimních dnů zírala na mapu a přemýšlela, kam se vydat, když budu chtít být nevěrná svým milovaným vodním tokům a vydat se někam jinam. Tatínek mě již v raném dětství naučil, že značky dle důležitosti jsou za sebou řazeny takto – červená, modrá, zelená, žlutá. Hezky podle abecedy.

Červenou značku moc nemusím. Propojuje sice zajímavá místa, ale bývá nejvíce navštěvovaná. Žlutá je zase takový prcek, funguje jako spojnice. Boj o moji oblibu tedy svedla regionální modrá s místní zelenou. A jak víte již z úvodu, tentokrát zvítězila modrá.

Určitě spousta z vás zná červenou Riegrovu stezku vedoucí kolem řeky Jizery ze Semil do Spálova. Nádherný úsek. Mnohými opěvovaný. Kousek nad ní vede žlutá, také pěkná. Moje modrá trasa vedla ještě výš nad nimi. A jak se za chvíli přesvědčíte, když se po ní vydáte, rozhodně neprohloupíte.

Do obce Příkrý jsem dojela autobusem, zastavil mi kousíček od rozcestníku, na kterém začínala moje modrá trasa. Kolem kalvárie, zvonice a hřbitůvku jsem šlapala vzhůru mezi poli do Nouzova. Byla jsem zvědavá, co mě na Cimrmanově návrší čeká! Nejnižší rozhledna světa a zároveň střed světa dle Járy Cimrmana nemá chybu. Pokud se chcete dozvědět, jak to tam vypadá, můžete zde: https://www.facebook.com/reel/883309464535686/?__cft__[0]=AZYIYEtjAzNx-rt5p1CvNxfn5ShbEkG2RTnhJCGn6N2prLFWmc1iWD_13fSTkiEosYvnBDPsIfaFuXeNQ-vGuZGOyaTnqfA2S39iRx23sqVR6Ufn1eiq0z9ZCRwHwQaZKSAFs4sLqb-v69Mh1R64_tN0_BfzV-7QhQSlflN7qTmjLNem7mDEhESIbLtDT5jAHg49KtVfyX928hsNmgVtu2mQ&__tn__=%2CO%2CP-R

Nebo se nechte překvapit a vydejte se tam. I v silném větru jsem vydržela dlouho, protože jsem se nemohla dokochat krásnými výhledy a zajímavými exponáty.

Na klasickou modrou značku se musíte kousek vrátit a budete pokračovat souběžně s mojí modrou do Semil. Já šla po „modrých stopičkách“, což je jedna z vyhlídkových tras kolem Semil (Semilské šlápoty). Modrá jako modrá, tak co. Záhy se mi naskytlo příjemné posezení v zákrytu stromů s výhledem do údolí.

V Semilech jsem byla coby dup a zde jsem podlehla svému dobrému vychování. Jsem holt naučená poslouchat, takže když před kavárnou byla cedule: „Dejte si kávu“, tak jsem musela uposlechnout. Bonusem byl název kavárny „Klid“ a skvělé dorty, takže jen u kávičky nezůstalo. Nadopovaná cukrem a kofeinem jsem vystartovala na další cestu, obkroužila kostel sv. Petra a Pavla, prosvištěla kolem Riegrova náměstí a pod Palackého sady. Modrá mě potrestala za mé obžerství a dopřála mi stoupání až k Sejkorské kapli. Kdo by nevyužil posezení, které je hned vedle ní umístěné. Já jím nepohrdla.

Modrá značka mě ale volala na další cestu a po krátké chvíli mi přinesla odměnu. S výhledem do všech stran mě přivítala Masarykova vyhlídka. T. G. Masaryk toto místo skutečně navštívil a zpřístupnil ho Klub českých turistů v roce 1925. Místo je zajímavě upravené, posezení opět nechybí. Co mě ale dostalo, byly výhledy. Krkonoše, Jizerky, Český ráj, kam oko dohlédne střídá krása nádheru.

Pokračovala jsem po značce dál k rozcestí Morava. Ale dávejte pozor. V jednom místě vás cesta vyvede na otevřenou loučku, z ní svah dolů a na hraně svahu je maličká, nizoučká lavička (lovci kešek ji určitě neminou). Nemiňte ji ani vy, kterým kešky nic neříkají. Sedněte si na ni a jen se chvíli dívejte do údolí pod sebou. Klid, ticho. Balzám na nervy.

Od rozcestí Morava je to k vyhlídce na Myší skále jen kousek a opět můžete shlížet dolů do údolí. Na Myší skálu s trochou obratnosti vylezete, cestu vám usnadní připevněný řetěz. I já jsem se nahoru vysoukala a užila si dalších výhledů.

Když jsem se ve zdraví ocitla zpět na pevné zemi, zradila jsem na chvíli modrou a pod kopcem Medenec a kolem studánky došla k poslední dnešní vyhlídce. Troufla bych si říct, že je to rozhledna, ale zvou ji vyhlídkou – Vyhlídka na Janečku. V místě není ale pouze vyhlídkorozhledna, navštívit tu můžete i minimuzeum. Vstupné se tam sice nevybírá, ale máte možnost přispět na údržbu muzea a vyhlídky. Nebuďte škrti a něco do kasičky šoupněte, já také přispěla.

Prolezla jsem, co se dalo. Ale musím se vám přiznat. Na rozhlednu jsem dala pouze první žebřík. Já ty výšky prostě nesnáším. Tak kdo jste stateční, vystoupejte nahoru. Kdo ne, buďte klidně za sraba jako já. Bezpečnost je důležitější a když se na něco necítím, tak proč dělat frajerku (kdo by mě snášel dolů, že). I tak se mi dostalo opět úžasných výhledů.

A o tom dnešní výlet byl. Výhledy, rozhledy, pohledy. Nádhera! Od Vyhlídky na Janečku jsem se vrátila na modrou a přes obec Spálov a následně lesem sešla na silnici k řece Kamenici. Modrá mě doprovodila až do Spálova k vlaku, kde tato značka končí a končí tu i naše dnešní vycházka „modrá je dobrá“.

Můžete zde nastoupit na vlak, nebo dojít na vlak či bus do Železného Brodu. Oblíbené je také pokračovat Riegrovou stezkou zpět do Semil. Tras a možností je tu spousta, stačí si vybrat. Ale to jsou již jiné cesty a doufám, že vám o nich budu moci zase někdy vyprávět. Nebo se na nich potkáme, kdo ví. Přeji vám krásné výlety a úžasné výhledy!

zdroje: mapy.com; Vyhlídka na Janečku, informační turistické tabule, vlastní archiv