Článek
Malý zelený hádek této naučné stezky se kroutí těsně u hranic ve Frýdlantském výběžku. Stezka sama měří jen kolem dvou kilometrů, ale já vás zavedu i po okolí a napojím na další trasu. Nenajdete zde žádné významné pamětihodnosti, ale příjemnou, poklidnou krajinu. Dřímající v tichu. Opuštěnou a mírumilovnou.
Do Dolní Oldřiše dojedete autem, ale v pracovní dny můžete zvolit i sporadickou autobusovou dopravu. Spojů je pomálu, ale jejich využití má dvě výhody. Nemusíte se vracet zpět k autu a nezničíte si ho. Pamatujete na úvodní řádek článku? „Místo Bohem zapomenuté.“ Nejen Bůh, ale i jiní na Oldřiš zapomněli, takže příjezdová cesta místy připomíná ze všeho nejvíce tankodrom. Nemusíte se bát, že pojedete narvaným autobusem. Když jsem si na naučnou stezku vyrazila já, měli řidiči nad cestujícími jasnou početní převahu. V buse jeli dva a z cestujících pouze já.
výstupní a nástupní zastávka
A vidíte, zapomněla jsem na třetí výhodu cesty autobusem. Vyklopí vás přímo na začátku naučné stezky. Jednoduše pokračujte po silničce ve směru odjezdu autobusu, po chvíli vedle cesty odpočívá trochu unavená informační cedule naučné stezky a u ní najdete odbočku ke kostelu sv. Martina. Až se jím pokocháte, vrátíte se na silnici a zanedlouho u hasičské zbrojnice Na konci světa odbočíte doleva na pěšinu.
koníci
Koně, pasoucí se ve stínu stromů, vás svým pohledem vyprovodí do lesů. Pár roztroušených domků necháte za zády a pohodlná cesta lemovaná malými ořešáky vás vede do říše ticha, kde budete bezděky očekávat, zda z lesa nevyjedou na bezhlavých kobylách žínky, které sem přijížděly z Jizerských hor, či se vám pod nohama neprosmýkne hadí král se zlatou korunkou na hlavě. A když byste zaslechli šumění křídel, možná letí červený drak a hledá mlýn s mlynářem, ke kterému zalétal a nosil mu… Co? No, nevynechejte třetí zastavení naučné stezky, tam se dozvíte víc.
shromaždiště lesních bytostí
Nenechte se ale moc unést fantazií a hlídejte si cestu. Naučná stezka totiž v lese končí. Měl by tam někde být altán, ale já ho při nejlepší vůli nenašla. Možná ho čas srovnal se zemí, možná mi výhled zaclonilo mávání dračích křídel. Nebo jsem prostě jen špatně koukala. Když se tam vydáte, uvidíte sami. Každopádně po skončení naučné stezky pokračujte po lesní cestě dál a stáčejte se po ní doleva. Dovede vás na tankodrom. Pardon. Na silnici. Dáte se doprava a kolem sv. Jana Nepomuckého dojdete na horní začátek Bulovky, kde se napojíte na zelenou turistickou značku směr Horní Pertoltice. Dostanete se tak na hlavní silnici vedoucí z Frýdlantu na hranice a zde je již autobusové spojení lepší. Stačí dojít do nedalekých Arnoltic.
Až na pár závěrečných metrů, které musíte k autobusu dojít po této hlavní silnici, nebudete litovat ani cesty po zelené značce z horního konce Bulovky. Kolem mě voněly letní květiny, rostoucí kolem cesty i na okraji polí, na louce jsem viděla volavku, nad hlavou mi kroužili dravci, místy se popásaly krávy a vzdálenější obzor mi rámovaly hory. Slunce mi rozpalovalo kůži, vzduch voněl létem, ticho se chvílemi zdálo až nehybné. Ano. Tohle je místo, kde uvěříte i ve víly a draky. Šťastnou cestu…
letní cesta mezi poli
