Článek
Porta Bohemica. Nevím proč, ale tato dvě slova ve mně vždy vyvolávala krásný pocit. Možná za to může dokument, který jsem kdysi viděla, možná má bujná představivost. Pravdou však je, že dlouhá léta zůstávalo u pocitu.
Když jsem však na ně narazila při plánování cesty po březích Labe, mé turistické srdíčko se okamžitě rozbušilo, pohorky zadupaly v koutě a já se nemohla dočkat, až tam budu.
Poslední noc před tím, že jsem ji měla projít, jsem si užila na lodi v Litoměřicích a ráno vyrazila. Sluníčko nad hlavou, před sebou příjemnou cestu a přívoz, který mě měl převézt na levý břeh Labe. Ovšem ouha, u přívozu nebyla žádná loďka, zato na sloupku připíchnutá cedule: „Z důvodu poruchy motoru přívoz nejezdí.“ Labe jsem přeplavat nehodlala, takže jsem vytáhla mapu a zjistila, že po pár kilometrech je další přívoz. Nahodila jsem baťoh na zpocená záda a vydala se ho hledat. Našla jsem ho sice snadno, ovšem záhy mě svačící cyklista připravil o iluze, když mi sdělil, že přívoz zde rovněž nejezdí a že mám jít do Píšťan. „Ale odtamtud jdu, tam taky nejezdí,“ bezmocně jsem odtušila.
Cyklista se povzbudivě usmál a pravil: „Tak to si musíte někoho stopnout.“
Nevím jak vy, ale já v životě loď nestopovala. Jsem děvče z hor, u nás stopnu spíše Yettiho. Poděkovala jsem cyklistovi za užitečnou radu a obrátila se k občerstvení, kde jsem ještě doufala v nějakou povzbudivou informaci od obsluhy. Místo toho jsem však paní u okénka svým sdělením, že nejezdí ani přívoz v Píšťanech, trošku vyděsila.
„Ajajaj! Tak to jsem zvědavá, kdo mi přijde rozbít hubu. Já tam lidi posílám!“ Jestli paní přežila ve zdraví, či zda se nějaký naštvaný turista vrátil a vykonal pomstu, které se tak obávala, jsem se nedozvěděla. Posilnila jsem se zbývajícími sušenkami a vydala se na cestu.
Možná si říkáte, proč jsem se tak usilovně snažila dostat na levý břeh. Vždyť je to „brána“, takže je přeci na obou březích. Jenže já toužila jít po levém břehu, protože jsem krásu, která se tam nabízela a já ji znala jen z fotografií, chtěla vidět. Nicméně teď jsem musela jít po pravém břehu, tak jsem se rozhodla užít si i to. Jestli se chcete dozvědět, zda jsem se na vytoužený levý břeh dostala, máte možnost. Připravuji článek Porta Bohemica – Když se špatně kouknete do mapy. Ano, uhodli jste, ani ta další cesta nebyla bez nástrah.
Ale teď již konečně k samotné Bráně Čech. Jak už vám došlo, budete-li pokračovat z Litoměřic kolem Labe, nemůžete ji minout. Čeká na vás údolí, kterým majestátně protéká Labe. Ale není to žádné poklidné údolíčko. Kolem jeho břehů se zvedají nádherné skalnaté svahy. Kaňonovitým údolím si Labe klestí cestu do Českého středohoří, jako mávnutím kouzelného proutku trhá skály, aby samo mohlo plynout dál.
Půjdete-li po pravém břehu řeky, můžete si vybrat mezi pohodlnou cyklostezkou vedoucí těsně kolem vody, nebo vystoupat po zelené až na vyhlídku Tři kříže. Odtud po ní pokračovat ke zřícenině Kamýk, či to vzít po žluté do Libochovan.
Ať se rozhodnete pro kteroukoliv cestu, hlavně si ji užijte a nenechejte si ji ničím zkazit.
Suchou stezku a modré nebe nad hlavou vám přeje Áťa.
