Putování kolem Lužické Nisy od pramene u Lučan nad Nisou po trojmezí

Když jsem k ní vyrazila, říkala jsem si, že mě u ní asi nic nepřekvapí. Je to řeka blízká mému bydlišti a vždy jsem si troufala tvrdit, že ji a její okolí znám. Nisa se však mému sebevědomí tiše pochechtávala a ukázala mi, jak bláhoví my lidé jsme. Hned u pramene mě opláchla svoji chladnou, svěží vodou a pošeptala mi: „Já ti ukážu, jak mě znáš!“ Své slovo dodržela. Ukázala mi krásná místa, nechala mě tiše rozjímat v mlhou zahaleném lese, i se vyhřívat na jejím břehu na sluníčku. Sejít až k vodní tůňce, i vystoupat na vyhlídku vysoko nad ní. A co víc! Dovolila mi, abych vám o všech těch místech vyprávěla. Tak jdeme na to!

Její pramen se nachází na okraji Jizerských hor a je ukrytý pod stromy nedaleko silničky vedoucí z Nové Vsi n. N. do Lučan n. N. Je to příjemné místo s upraveným posezením. Přímo zve k tomu se chvíli posadit a užít si zdejší atmosféru. Povalový chodníček, po kterém kolem jejího toku můžete pokračovat, není v nejlepším stavu, ale hravě se po něm dá jít a je to cesta příjemná. O ní i o nedalekém lákadle v podobě rozhledny Nisanky jsem psala v předchozím článku, tak s tím již nebudu zdržovat a dáme se rovnou na další cestu.

Než Nisa nasbírá trochu sil cestou od pramene do Lučan, já těm z vás, kteří máte rádi poklidnou atmosféru hřbitovů a staré náhrobky, doporučím tamtéž hřbitov u Kostela Navštívení Panny Marie. Klidu si užijte, protože sice nás čeká ještě krátká cesta po silničkách okrajem CHKO Jizerské hory, ale pak před námi bude stát problém. Vlastně dva problémy. Jablonec nad Nisou a Liberec. Dvě města, která nás vytrhnou z poklidu přírody. Ale třeba se zde někteří z vás také rádi zastavíte. Nesmím být nespravedlivá, obě města mají co nabídnout, ale to by bylo na samostatné vyprávění. Já jsem koukala, abych jimi společně s Nisou proplula co nejrychleji.

Okrajem Liberce kolem stadionu a dál po cyklostezce už mi ubíhala cesta příjemně. O překvapení se vám postarají chlupaté kravičky či stádo oveček. Ty byste ve městě nečekali, co?

Machnín je ještě čtvrtí Liberce, ale Nisa mi tu ukázala překvapivě krásné koryto. Po chvíli následuje železniční most, tichá zřícenina hradu Hamrštejn a pod ním transbordér přes řeku. Ano, je to tak. Nisa se pyšní tímto unikátem, podle mých zjištění se jedná o jediný transbordér v České republice. Nebo víte o nějakém dalším?

Následuje obec s krásným názvem Andělská Hora. Od řeky nahoru jsem stoupala zrovna při zvonění v místním kostelíčku, rozhlédla se dolů do údolí řeky a pak lesními pěšinkami sestoupila zpět k ní.

A to už jsme na okraji Chrastavy. Překvápko pro ty z vás, kteří máte rádi cestičku – pohodičku. Od Chrastavy až po okraj Bílého Kostela je vybudovaná cyklostezka. Ale ona není cyklostezka jako cyklostezka. Já bych toto nazvala kombinací cyklostezky, parku a fajn místa pro děti. Kdo nevěří, ať tam běží. Opravdu jsem byla překvapená. Ač nejsem přítelem asfaltových cyklostezek, toto místo je upravené opravdu s citem. Na konci úseku je ještě jedno odpočívadlo a u něj informační tabule. Přečtěte si ji. Nese název „Vzpomínka na koncentrační tábor“. Není to veselé čtení, ale neměli bychom zavírat oči a zapomínat.

Bílý Kostel má bílý kostel. To není žádná hádanka, to je konstatování. V této obci mají skutečně kostel stejné barvy, jako je název obce. Určitě se k němu zajděte podívat. A víte, odkud na něj budete mít nádherný výhled? Když od kostela půjdete k řece, přejdete ji na pravý břeh (na mostě nepřehlédněte značku, kam až sahala voda při povodni v roce 2010) a záhy vystoupáte na vyhlídku. Trojice laviček vám umožní si po krátkém výstupu odpočinout a kochat se pohledem na řeku, kostel, ves a krásné panorama kopců.

Od Bílého Kostela přes Chotyň do Hrádku nad Nisou jsem si to šněrovat chvíli po levém, chvíli po pravém břehu Nisy. Nabídla mi krásná místa k dívání i odpočinku. Na okraji Hrádku jsem si řekla: „Tak teď už to ale bude určitě bez překvapení, tady už to znám jak své boty.“ Vyšlapovala jsem si Lidickou ulicí k restauraci Zatáčka, kde je i dětské hřiště a možnost relaxace na dřevěných odpočívátkách u řeky. Už jsem měla nakročeno, že se vydám tradiční cestou po silnici k jižnímu okraji Kristýny, když tu jsem si všimla pěšinky po pravém břehu. Samozřejmě jsem se po ní vydala. Za chvíli takový divný hukot. Co to je? Peřeje? Tady? Na Nise? Blbost! Ale nedalo mi to a šla jsem se podívat. A byly tam… Nisa mi ke konci své cesty po našem území připravila opravdu krásné překvapení.

Když jsem se na ně vynadívala, pokračovala jsem v cestě a vyšla u Kristýny. Jedná se o zatopený lignitový důl, největší hloubka dosahuje 28 metrů. Tato vodní plocha a její okolí jsou nyní využívány k rekreačním účelům. Najdete tady chatky, kemp, pláže, občerstvení. A samozřejmě právě řeku Nisu, která kolem protéká a užívá si poslední metry v České republice. Po pohodlné cyklostezce mě dovedla až k cíli.

Cíl mé cesty kolem Lužické Nisy bylo trojmezí. V tomto místě se setkávají hranice Česka, Polska, Německa a Nisa opouští naše území. Zároveň zde do Nisy přitéká Oldřichovský potok. Oba toky tvoří po určitou část své cesty zároveň státní hranici. Místo je to zajímavé a hezky upravené. Lavičky tu také volají: „Hola, hola, pojď si sednout!“

Samozřejmě, že jsem je využila i já. Pak jsem se rozloučila s Nisou a vrhla se mezi klíšťata do nedalekých mokřadů. Ale o tom zase jindy.

Že se divíte, proč jsem vám některá zajímavá místa neukázala na fotkách? To já schválně. Transbordér, zřícenina, vyhlídka, pramen řeky, staré hrobky a spousta dalších tak čekají na to, až je objevíte sami. A s nimi poznáte vůni řeky, ticho břehů, hukot proudu. Poznáte Lužickou Nisu.

Ahoj Niso, ahoj vy všichni, kteří jste dočetli až sem. Těším se na vás zase někdy příště.

Zdroje: mapy.com, turistické informační tabule, vlastní archiv