Sedm jednou ranou aneb Sedm rybníků v Českém ráji

Výchozí místo dnešního výletu je jasné. Je jím Březina nad Jizerou, která bude zároveň i naším cílem. Dojet sem můžete vlakem i autobusem, oba dopravní prostředky zastavují na stejném místě a vy se zde rovnou napojíte na modrou turistickou značku směr Příhrazy. Po krátké cestě mezi poli se dostanete přímo do útrob velryby! Co že to je? Podchod pod D10. Tak ho nazvaly děti, když byly malé. No schválně – máte také takovou dětskou fantazii? A ještě něco vám poradím (i když vím, že se to „nemá“). Zkuste si v tom podchodu trošku zavýsknout. Je tam hezká ozvěna, dětem se to vždy moc líbilo. A úsměv na tváři to vykouzlí určitě i dospělým.

Až vás velryba „vyplivne“, odbočíte z modré značky a zahnete doleva. Po silničce dojdete k našemu prvnímu rybníku. Největší rybník Českého ráje budete mít z dřevěné pozorovatelny jako na dlani. Jeho jméno je Žabakor. V pozorovatelně je umístěná lavička, která vám umožní pohodlné sledování života na rybníku. Když budete mít smůlu a ptáci se vám schovají v rákosí a na ostrůvcích, je zde cedule s vyobrazeními některých zde žijících druhů.

Od Žabakoru půjdete společně s cyklotrasou 4009 dál, rybník vám zůstane vlevo od cesty. Pokud vyrazíte v období, kdy není na stromech listí, naskytne se vám na něj ještě několik hezkých průhledů. Nedlouho poté, co Žabakor zůstane za vámi, uvidíte odbočku doprava. Vydejte se po ní. Dovede vás k Oběšenci. Nebojte, nestojí tam žádná šibenice. Je to další rybník našeho výletu. Hledala jsem, jak jeho název vznikl, ale nedohledala. Pokud někdo tuto informaci máte, budu ráda, když se s námi o ni podělíte. A my ostatní? My si můžeme vymýšlet příběhy, které k tomuto názvu vedly.

Jak vznikl název Oběšenec, jsem sice nezjistila, ale dozvěděla jsem se, že Žabakor společně s Oběšencem slouží jako hnízdiště nebo tahová zastávka pro více než 90 druhů ptáků! A nejen to. I milovníci žab si tu určitě přijdou na své. Jednou jsem tu byla během jara a slyšela neskutečný žabí koncert. Takové kvákáníčko jsem nikdy předtím ani potom nezažila.

Cesta vás od Oběšence vede do lesa. Pokud sebou máte děti, vydejte se cestou nahoru a vlevo od ní sledujte potůček. Nepovím vám, co tam uvidíte, nechám to pro vás jako překvapení. A věřím, že nikdo z vás toto krásné místo nebude ničit. Pro lovce kešek čeká na konci kouzelného potůčku jedna moc hezká krabička.

Stoupejte pak ještě kousek dál a napojíte se na modrou turistickou značku, po ní se vydejte doleva a dojdete do Příhraz. Tady najdete kemp a v sezoně je zde i možnost občerstvení.

Dál vás povede žlutá značka. Než však po ní v lese prudce odbočíte doleva, pokračujte ještě kousek rovně. V tichu obory Žehrov tam odpočívá třetí rybník – Saufank. Je již sice za plotem, ale pěkně viditelný. Kousek se vrátíte na žlutou a po chvilce jste u čtvrtého rybníku. Hájenský rybník (též zvaný Zezulák) vám nabídne nádherné pohledy na svoji hladinu.

Ještě se ani nestihnete vzpamatovat z jeho krásy a čeká vás perlička dnešního výletu. Trojrybní. Promiňte, tento název jsem si vymyslela cestou. Došla jsem k tomu tak, že místo, kde se setkávají tři země, se nazývá trojzemí. Tak proč by se místu, kde se setkávají tři rybníky, nemohlo říkat trojrybní? Čeština je krásný jazyk a jeho milovníci mi snad prominou, že ho takto škádlím. Místo setkání tří rybníků slučuje rybníky Lápek, Dolní rybník, Horní rybník.

A vy jste si již jistě spočítali, že se jedná o rybníčky číslo pět, šest a sedm. Sedm rybníků jednou ranou právě padlo! Ale protože to nebyla dlouhá cesta, tak vy jste jistě nepadli. Až sem je to z Březiny přibližně 10 kilometrů.

Teď máte různé možnosti návratu. Od našeho trojrybní se vrátíte kousek k Hájenskému rybníku, zde se napojíte na cyklo 4009 a společně s ní dojdete opět až do Březiny. Nebo si se mnou dáte variantu složitější a delší. Já se onoho zimního dne vydala po neznačených cestách směr Žďár a Doubrava. Cesta loukou nejprve vypadala idylicky, ale posléze se mi začaly do cesty stavět ohrady, i když na mapě cesta značená byla. Naštěstí v tomto ročním období byly prázdné a otevřené, takže se mi podařilo projít.

Za Žďárem jsem vyšla na silničku a Žabakor se mi opět objevil vlevo od cesty mezi stromy a mohla jsem si užít ještě pohledy na jeho klidnou krásu. Pak jsem po mostě přes D10 přešla do Loukova a do Březiny se vracela po levém břehu Jizery.

Zašla jsem si sem úmyslně, protože toto poklidné údolíčko mezi Loukovem a soutokem Jizery s Žehrovkou mám moc ráda.

Nezklamalo mě ani tentokrát. Šedá volavka přelétla nad loukou, bílá se mihla nad hladinou řeky. Mráz sevřel i hladinu Jizery a uvěznil ji do ticha.

Seděla jsem na jejím břehu, plecháček s čajem mě hřál do dlaní a nemohla jsem se vynadívat na tu mlčenlivou, nehybnou, ledovou krásu. Vzhledem k počasí nechodili po cestě vedoucí údolím skoro žádní lidé a břehy Jizery byly oproštěné od náporu rybářů. Jak mně se nechtělo na autobus a jet zpět domů! Ale nedalo se nic dělat. Obloha tmavla, mráz sílil a já musela vystoupat ke kostelu sv. Vavřince v Březině a dojít posledních pár stovek metrů k nádraží.

Mně se výlet moc líbil. Doufám, že pokud se na něj vydáte, bude i vám. Šťastnou cestu!

Zdroje:

mapy.com; turistické informační tabule; vlastní archiv

https://www.facebook.com/share/r/188h125mBk/

https://www.facebook.com/share/r/1BYtcT37tu/

https://www.facebook.com/share/r/18AGfhuDQX/