Šup na výlet! Dubnický potok

Myslím, že málokdo z vás slyšel o Dubnickém potoku. Jedná se o přítok Ploučnice, do níž se vlévá u Stráže pod Ralskem. Jeho začátek najdete nedaleko Zdislavy a na stejnojmenném nádraží začala moje cesta kolem jeho toku. Povyprávím vám o ní a třeba vás nalákám, abyste se na ni vydali také. Věřte, že nebudete litovat.

Poklidné nádražíčko ve Zdislavě dřímalo v náruči ranní mlhy, která k němu sestupovala z okolních lesů, vláček zmizel v dáli a kolem se rozhostilo ticho. Kolem starých, rezavých nádrží jsem se vydala k silničce, přešla ji a po cyklo 3046 se vydala k lesu. Dlouho jsem po ní však nešla, protože dle mapy se pramen Dubnického potoka nachází kousek od kolejí, takže pro mě bylo nejsnazší je sledovat. Sešla jsem z cesty a vesele si máčela boty v louce. To je taková moje specialitka. Pravidelně se na každé výpravě promáchám hned na začátku.

Dle mapy a železniční trati jsem pramen našla snadno. Bohužel v mých botách bylo určitě více vody než v daném pramenu. Nemohu tedy říct, že jsem se vydala kolem vody dále, ale koryto, kudy by voda měla téct, se mi podařilo sledovat. Obávám se, že jestli si nepospíšíte a nevydáte se k Dubnickému potoku v nějaké dohledné době, nenajdete už ani to korýtko. Bylo totiž po celkem deštivém období, a přesto voda žádná.

Snažila jsem se sledovat koryto potoka příjemným lesem a dovedlo mě až ke krásnému lesnímu rybníčku. Jeho jméno se mi nepodařilo zjistit, ale budete-li následovat potok, nemůžete ho minout. Odpočinek u něj vám zpříjemní posezení, takže vám nic nebrání v poklidu relaxovat a kochat se.

Další cesta mě po chvíli zavedla k dalšímu rybníčku a kousek za ním kolem domku s ne zrovna přátelsky štěkajícím psem jsem se vyhoupla na silničku směřující do Janovic v Podještědí. Určitě si nenechte ujít Janovické poustevny. Místo opuštěné a tajemné. Budete-li pozorně naslouchat, možná ve větvích stromů zaslechnete ozvěnu výkřiku matky, která zde i se svým malým dítětem našla v roce 1771 smrt při útoku pruských kyrysníků, nebo tiché modlitby mnichů Thomase a Valeriána, kteří zde žili od roku 1788.

V náladě tiché a pokorné jsem opustila Janovické poustevny a po silnici lemované pastvinou s koňmi došla do Dubnice, která je již v okrese Česká Lípa a dala jméno potoku, kolem kterého jsem již pár kilometrů šlapala. Prošla jsem vsí a stále se snažila držet jeho toku. Za ní jsem se od něj musela trošku odloučit, ale hezká stezka po chodce a cyklisty mě zato rychle dovedla až poblíž Stráže pod Ralskem. Odpojila jsem se od pohodlné cesty a sešla k rybníku Metud, který se nachází právě na Dubnickém potoce. Pak už mě od cíle cesty, soutoku Ploučnice a Dubnického potoka, dělilo jen pár posledních metrů.

Břeh byl sice zarostlý, ale nedalo mi to, prodrala jsem se jím a sešla až přímo k soutoku, abych se mohla rozloučit s potůčkem a pozdravit svoji dávnou kamarádku Ploučnici. Ta byla první řekou, kterou jsem před mnoha lety jako první sešla. Ale o tom někdy jindy.

Vy můžete ve Stáži pod Ralskem svoji cestu ukončit, hned na jejím okraji najdete autobusové nádraží, nebo můžete stejně jako já pokračovat do Hamru na Jezeře, kde na vás rovněž čeká autobus.

Abych nezapomněla – určitě si dejte na konci Stráže vyhlášenou zmrzlinu v místní cukrárně. Nebudete litovat. Dobrou chuť a šťastnou cestu!