Šup na výlet! Sellnerova stezka

Je spousta nejrůznějších stezek. Některé jsou známé a hrnou se po nich davy lidí, o jiných pomalu nikdo ani neví. Řekla bych, že mezi ty druhé se řadí Sellnerova stezka, procházející v blízkosti CHKO Kokořínsko. Vydala jsem se na ni jednoho příjemného sobotního rána uprostřed prázdnin a počet lidí, které jsem na ní potkala, bych spočítala na prstech svých rukou. Zatímco nedaleké Kokořínsko praskalo ve švech, já si kráčela podobnou krajinou v klidu a pohodě.

Začít můžete na nádraží Bezděz. Nepropadejte ve vlaku zděšení, že všichni ti lidé, kteří v něm s vámi cestují, půjdou s vámi. Na zastávce Bezděz vyrazí opačným směrem na stejnojmenný hrad. Ten určitě stojí také za návštěvu, ale tentokrát si chceme užít klidu a samoty, takže se od nádraží vydáme po zelené.

Za nádražím minete Šantán u houbaře a doslova po pár metrech vstoupíte na příjemnou lesní cestu. Pokud nebudete mít ukecaný doprovod, tak vám budou do ouška ševelit jen borovice. Namlsáte se pohodlné cestičky, ale abyste to neměli tak jednoduché, tak za rozcestím Pankrác se ponoříte úzkou stezičkou do temného stínu smrkového houští.

Po něm na vás ale bude čekat odměna v podobě krásného úseku. Lesy zde roztíná louka a příjemně vám otevře pohled zalesněným údolím.

Poté budete muset vyjít na chvíli na silnici 273 a cestu si můžete zpestřit hledáním pramene Strenického potoka. Tento úsek není dlouhý a brzy sejdete na cestu, která vás dovede na rozcestí Suchý mlýn. Zde kdysi mlýn skutečně stával a byl dokonce částečně vytesaný do skály. Nyní jsou zde stále vidět pozůstatky skalních bytů. Vzhledem k tomu, že jsem šla sama, neodvážila jsem se temné jeskyní sluje prolézat a raději svižně pokračovala.

Sellnerova stezka vede dále stále kolem Strenického potoka. Proto je mi trošku záhadou, proč údolí, kterým budete následně procházet, se jmenuje Údolí Skalského potoka. Očividně pojmenování Strenického potoka není jednoznačně dané. No a vy se začněte soustředit, protože v těchto místech se sice nemůžete ztratit, půjdete úzkým údolím sevřeným okolními svahy, ale pěšinku tu budete hledat jen těžko. Já jsem se motala vysokou travou s bodláky čnícími mi nad hlavou.

Takovýmto terénem se přiblížíte až ke vsi Trnová. Vystoupáte k ní po silničce, která vás už bude doprovázet až do cíle cesty. Určitě si nenechejte ujít návštěvu Muzea železniční historie u zastávky Sudoměř. Nečekejte klasickou výstavu někde v budově. Tady si užijete skutečně staré nádražíčko i s historickým WC. No a odtud je to již jen kousek ke konci Sellnerovy stezky, který je na vlakové zastávce Skalsko.

Stopař na mapách mi naměřil k tomuto místu 15,8 km, má paměť zaznamenala za celou dobu asi 8 turistů. Splněný sen každého poutníka samotáře. Tak neváhejte a vyrazte také. Ve Skalsku můžete nasednout do vláčku a nechat se pohodlně odvézt domů. Já vám tady zamávám a pokračuji dál kolem Strenického potoka. Na cestu kolem něj vás pozvu zase příště.