Údolí Malé Mohelky. Kterak se může prcek stát obrem

Začneme kousek od Českého Dubu u Všelibic, kde potok Malá Mohelka pramení. Abych byla přesná, našla jsem zde pramen označený v mapě, ale v terénu kde nic, tu nic. Asi jsem špatně hledala, třeba budete šikovnější. Až o pár desítek metrů dál začala probleskovat nějaká stružka. Usoudila jsem, že to bude právě Malá Mohelka. Protéká Všelibicemi, kde je obchod. Tak jestli jste si někdo zapomněl sváču, máte jedinou možnost, dál už nic nekoupíte.

Po toku potoka jsem šla chvílemi po místních silničkách, na kterých nebyl skoro žádný provoz, někde jsem se snažila sejít k vodě. Když jsme u toho „scházení“, tak za obcí Vrtky můžete sejít k Buškově jeskyni. Jenom pozor! Kdysi tam prý sídlila loupežnická tlupa, tak ať na vás nějaký jejich potomek nevyjukne za stromem.

Já si tentokrát randíčko s loupežníky odpustila, protože už jsem se moc těšila na Údolí Malé Mohelky, do kterého se napojíte po modré značce za Oučem. Skutečnost předčila mé očekávání!

Je to opravdu nádherné údolí a myslím, že moc známé nebude. Já tam tedy nepotkala ani nohu. Moje nohy sice potkaly spoustu bláta a vody, ale nestěžovaly si. Počítaly s tím, že jarní tání je prostě jarní tání. Cestička na dně údolí, po obou stranách se zvedající svahy, potok bublající po boku. Idylka. Dobře. Nejen idylka. Potok občas bublá i přes cestu, ale ta trocha námahy při přeskakování a bláta na botách za to stojí.

Jestli se chcete na část cesty údolím mrknout, můžete zde.

Pokud jste se jukli na video, tak už vám asi došlo, proč ten divný název článku: „Kterak se prcek může stát obrem.“ Já vám to ale povím i tady. Když jsem šla v tom tichu kolem malého potůčku, který se teprve před pár kilometry narodil, představovala jsem si jeho cestu dál. Věděla jsem, že za chvíli dojdu i k jeho soutoku s Mohelkou. Jeho vody se s ní propletou, společně doplují do Jizery a s Jizerou do Labe. A Labe už je pěkný obřík! No a dokonce ty drobounké vlnky, které mi tam smáčely boty, jednoho dne vplují do moře. Stane se z nich také moře. Takže já vlastně kráčela po břehu (budoucího) moře. Není to úžasné?

Neťukejte si laskavě na čelo. Já vím, že se tohle učí žáci na základní škole. Ale protože jsem všechny ty řeky (Mohelku, Jizeru, Labe) už šla, tak jsem si tu cestu vody dokázala krásně představit. Všechny ty prameny, soutoky, krásná místa cestou. Mapu protkanou modrými vodními žilkami i mohutnými tepnami. No nic. Přestanu se rozplývat, jdeme dál.

Údolíčko nás dovede i ke studánce s lavičkou, pak k rozcestníku „Údolí Malé Mohelky“ a pomalu budeme vycházet do Podhory. Vyjdeme na silnici, odbočíme doprava a po chvilce přijdeme na můstek, pod kterým Malá Mohelka protéká. Hupky šupky po jejím břehu okrajem louky. No nebojte se, dá se tam projít a brzy budete na soutoku. Já tam došla v období jarního tání, takže vody bylo v Mohelce opravdu dost.

Pokud se vám někomu nechce jít ten kousek po silničce a pak po louce, můžete v Podhoře pokračovat po modré značce a na soutok se podívat z druhého břehu Mohelky. Tento úsek po modré je příjemný.

Obě cesty vás dovedou do Mohelnice nad Jizerou, ze které občas jede nějaký bus, nebo můžete pokračovat přibližně 5 kilometrů do Mnichova Hradiště, odkud vás již vlaky či autobusy odvezou často a všemi směry. A mimochodem – pod mostem na okraji Mohelnice je soutok Mohelky s Jizerou.

Tak ať zamíříte kamkoliv, hlavně se vždy z každé cesty vraťte v pořádku. Přeji krásné putování.

Zdroje: mapy.com; Wikipedie; vlastní archiv