Článek
Ostrov Atlantis je pro některé pouhou bájí a mýtem, či fiktivním světem, který nemá s realitou nic společného, a pro jiné přinejmenším dechberoucí záhadou a místem, které se musí alespoň z části opírat o realitu. Je pochopitelné, proč se na existenci tohoto místa lidé dívají skepticky; jedinou relevantní zmínku, kterou o tomto místě máme, jsou Platónovy Sokratické dialogy Tímáios a Kritiás (jež nedokončil), sepsány kolem roku 355 př. n. l., ve kterých se jeden z příběhů tohoto díla odehrává právě na ostrově Atlantis. I kvůli fiktivní povaze podobných děl je existence tohoto místa považovaná za fiktivní. Konkrétní zmínkou o tomto místě v Platónových dialozích je pasáž, ve které Kritiás mluví o athénském státníkovi Solonovi, který při návštěvě Egypta zaslechl od skupiny kněžích o říši, kterou založila řecká bohyně Athéna. Podle příběhu mělo jít o stát řízený komunistickou vojenskou kastou, ve které byl každý občan statečný, krásný, a ctnostný. Šlo zkrátka o dokonalou utopii.
Tento stát se měl postupně rozrůst v obrovskou říši, která měla vládnout celé oblasti Středomoří. Atlantida je v díle v konfliktu s Athénami, výsledek tohoto konfliktu se však už v jeho nedokončené práci nedozvíme. Dozvídáme se pouze o zemětřeseních a záplavách, které ostrov smetly z mapy světa, a s ním i celou říši. V jeho dílech je spousta historických nesrovnalostí a celý příběh je opředen řeckou mytologií, a proto je jasné, proč je třeba ho brát s nadhledem a zdravou skepsí. Na druhou stranu, v historii antického Řecka nejde o nic neobvyklého, stejně tak i naše povědomí o Tróje, kterou spoustu historiků považuje za skutečný městský stát, vychází z Homérových epických básní Ilias a Odysseia, které můžeme stěží považovat za skutečnost. Báje a pověsti sice nejsou realitou, jde však o interpretace a představy lidí, kteří v dané době žili, a často se o realitu opírá. I české báje a pověsti se bezesporu alespoň z části opírají o skutečné události.
Celou pravdu o těchto fiktivních, zapomenutých či ztracených civilizací se už nejspíše nedozvíme, a když se zamyslíme, kolik toho o naší minulosti nevíme kvůli neexistujícím či nedochovaným záznamům, nezbývá nám než spekulovat. Právě spekulací je narozdíl od pevných faktů spousta, a existuje mnoho hypotéz, z nichž každá připisuje lokaci ostrova Atlantis jinému místu. Možná nejzajímavější takovou spekulací je ta, že se říše nacházela v Oku sahary, jež se nachází v Mauritánii. Tuto teorii podporuje například fakt, že Mauritánie vyváží měď a zlato, což jsou kovy kterých měla mít Atlantská říše v hojném množství. Satelitní snímky také naznačují, že počasí hnalo bahno po celé oblasti, což by se dalo snadno připsat tsunami, které mělo současně se zemětřesením Atlantidu zničit.
![](http://d8-a.sdn.cz/d_8/c_imgrestricted_QM_P/dRTE7/fd.jpeg?fl=cro,0,0,4096,2731%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Satelitní snímek Oka sahary
Bohužel, žádné důkazy, které by buď potvrzovaly či vyvracely existenci Atlantidy nemáme k dispozici, a stále bych ji bral spíše jako legendu, či parabolu. Narozdíl od Atlantidy, o existenci Tróji, která bývala taky nejasná, již máme dostatek důkazů na to, abychom usoudili, že skutečně existovala. Důkazy ohně a objev malého počtu hrotů šípů v archeologické vrstvě Hisarliku v Turecku datem odpovídá období Homérovy trojské války, což prokazuje existenci tohoto antického města, a již se nedá považovat za pouhý mýtus, přestože je jisté, že se události Trójských válek musely odehrát jinak, než jak je popisoval Homér, a jak se shoduje naprostá většina historiků, například příběh s Trojským koněm je pouhým mýtem, ač velmi poutavým a zajímavým. Možná se jednou dočkáme i důkazů o existenci či neexistenci Atlantidy, prozatím však nelze nic říct s jistotou.
Pokud bych měl magickou schopnost či futuristické zařízení, které by mi umožnilo cestovat do minulosti, tyto záhady, a další skutečnosti, o kterých nemáme ponětí, bych náležitě prozkoumal, a také bych se samozřejmě pokusil zachovat co nejvíce dobových spisů a kronik, a udělal bych vše pro to, aby nikdy nedošlo k tragédiím, jako byly požáry Alexandrijské knihovny, a dalším událostem, které vedly ke ztrátě drahocenných pramenů, které nám nyní chybí, včetně pálení knih a spisů církví a tak dále. Fantazie stranou, myslím si, že právě proto, že toho tolik nevíme, je historie tak zajímavá a fascinující.
Zdroje:
Kniha: Lost Continents: The Atlantis Theme in History, Science, and Literature (Autor L. Sprague de Camp)