Článek
Kdo nemá aplikaci, stává se tak nějak zákazníkem druhé kategorie. Nemá totiž nárok na slevy, které jsou určeny jen pro zákazníky s aplikací.
Docela se divím, že si na tyto praktiky obchodníků ještě neposvítila Česká obchodní inspekce.
S aplikacemi se začalo nenápadně už před lety. Předcházely jim zákaznické karty, které byly plastové a trhaly vám peněženku, zvláště, když jste byli jejich sběrateli, jako třeba moje máma.
Z počátku na to šly řetězce opatrně. Když jste aplikaci neměli, tak se moc nestalo. Prostě vám účtenku neposlali někam do telefonu, ale dali vám tu papírovou. Kdo chtěl, ten si aplikaci pořídil.
Po čase, ale obchodníci pochopili, že určité procento lidí, mezi které se počítám, žádnou aplikaci nechce.
Jdu si prostě jen nakoupit a nechci navazovat žádné „intimní svazky“ se svou sámoškou.
Chápu, že je dnes moderní vzdát se svého soukromí a sdílet všechno se všemi. To já zásadně odmítám!
Nechci, aby lidé viděli, kde jsem byl, kdy a proč a s kým a co jsem si dal k obědu.
Nechci ani, aby Billa věděla, co si u ní pravidelně kupuji a kolik za to platím.
Neskutečně mě vytáčí, jak si všichni myslí, že mi mohou beztrestně lézt do mého soukromí.
Ono nestačí, že o nás všechno ví naši lékaři, právníci, účetní, bankéři, pojišťováci, finanční poradci, finančáci, zaměstnanci samospráv, poskytovatelé internetu, placené televize, atd… atd..
Dnes si nelze koupit nový telefon, vložit do něj kartu a volat. Musíte se nejdříve přihlásit, jinak máte jednoduše smůlu. Nebo si koupit tlačítkové monstrum pro seniory.
Tedy možná jsem podivín, ale vytáčí mě už samotná otázka, zdali mám aplikaci. Nejvíce ze všeho mě frustruje, že musím být, a také jsem, na osoby za pokladnou slušný a usměvavý, protože vím, že oni jsou stejnou obětí jako já, ba co více, jsou na tom hůře. Jedou v tom celý den.
Občas jsou potom pokladní svými zaměstnavateli pasováni ještě do role žebráků, kteří se domáhají u zákazníků různých příspěvků na to či ono.
Je to přitom nechutné citové, i společenské vydírání. Protože, který necita, by před frontou zákazníků odmítl přispět na nebohé děti, že?
Vedení řetězce se potom ve výroční zprávě nezapomene poplácat po ramenou, jak moc dělá charitu.
Že si přitom dělá ze svých zaměstnanců nedobrovolné žebráky a ze zákazníků rukojmí, no holt účel světí prostředky.
Nemám absolutně nic proti charitě a rád na ni přispěji, ale zásadně odmítám tyto praktiky odkoukané od pouličních prodavačů květin, kteří si vybírají zamilované páry sedící na zahrádce restaurace.
Mimochodem, i ty jsem vždy poslal do háje, a to zrovna šetřílek nejsem.
Kdy už tedy řetězce pochopí, že jejich aplikace jim žádnou věrnost zákazníků nepřinesou, protože ti budou mít aplikace i veškeré konkurence, a budou tak dále nakupovat tam, kde se jim to zrovna hodí.
Koho první napadne udělat si konkurenční výhodu vyhlášením, že vše je levné pro všechny. Bez hloupých otázek a bez aplikace?
