Článek
Nedávno jsem se zapovídala s jednou mou dlouholetou známou na velmi zajímavé téma. Řeč totiž přišla na její vnoučata a způsob, jakým své nejmilejší obdarovává. A protože v předvánočním čase každý z nás méně či více řeší otázku, co pro své blízké vybrat pod stromeček, ráda bych se o její myšlenku a životní moudro podělila i s vámi.
Daniela (64) je člověk s pozitivním přístupem k životu. Přestože, nebo snad právě proto, že porazila rakovinu, utekla smrti při vážné autonehodě a před pěti lety přišla o manžela, dokáže šířit pohodu, klid, vyrovnanost a moudro.
Daniela se rozpovídala o své vnučce, která nedávno oslavila 10. narozeniny. Její babička se nad dárkem dlouho nerozmýšlela. Dala jí to samé, co už dvěma vnoučatům předtím. Pozvala svou vnučku Lucy na výlet. Při oslavě řekla Daniela Lucy, že jí věnuje 3 dny svého času, v místě, které si sama vybere. Podotýkám, že obě žijeme v Austrálii - v Melbourne, takže Daniela vnučce jen připomněla, že pokud si vybere vzdálená místa, stráví většinu času na cestách. Výběr místa byl ale stále na ní. Lucy tedy zvolila město Sydney, které leží jen hodinu letu od jejich bydliště. To ovšem nebyla jediná volba, kterou musela Lucy udělat. Musela si vybrat z několika hotelů, které jí babička připravila, oblíbené jídlo, na které pak vyrazily a místa, která společně prošly, hry, které večer hrály. Daniela to celé shrnula: „Zkrátka dala jsem jí společný čas, finance a na ní bylo si vymyslet víkend jejích snů.“
Když mi Daniela se spokojeným úsměvem vyprávěla, jak nadšená Lucy z prodlouženého víkendu s babičkou byla, naplnilo mě to touhou. Touhou předat tento geniální nápad dál. Vždyť, co může být lepšího, než společně strávené chvíle přesně podle našich představ? Všechny dárky, které naše děti a vnoučata dostanou k narozeninám či pod stromeček, časem pominou. Hračky se během pár let rozbijí, ztratí, odloží. Elektronické věci se budou neustále měnit za dokonalejší. Oblečení nás také těší jen určitou dobu. Ale vzpomínku na krásný víkend s babičkou, dědou nebo rodiči nám nikdo z hlavy nevymaže. A co víc. Daniela tak svým vnoučatům dává možnost cítit se jako dospělí. Možnost sami si zvolit, najít a zorganizovat svůj výlet - to rozhodně není málo.
Daniela si je vědoma toho, že její vnoučata jsou šťastná i za jiné dárky, které jim udělají obrovskou radost. Ale jak sama podotýká: „Mám pět vnoučat, takže tento dárek není možné dávat každý rok každému z nich. Ale zatím jsem třem ze svých vnoučat dopřála to samé k jejich 10. narozeninám. A jen doufám, že se dožiji toho, abych splnila to samé ještě těm dvěma mladším. Až tady jednou nebudu, věřím, že si vzpomenou častěji na to, jak jsme jeli na lodi kolem Opery nebo žvýkali párek v rohlíku na pláži v Adelaide než na jednu z knih či her, které ode mě také dostávají, ale kterých mají plný šuplík.“
Samozřejmě chápu, že každý z nás má rozdílné finanční možnosti, ale upřímně si myslím, že v České republice je podobných nabídek ještě mnohem víc, protože je všude poměrně blízko. A ani nemusí jít o Eurovíkend, i když takový víkend v Římě by mohl být opravdu nezapomenutelnou vzpomínkou. Vždyť stejně tak nádherný víkend si může člověk s tím druhým užít i v Třeboni, Jičíně nebo může jít jen o jeden den v Praze s muzikálem a dobrým obědem…
Ne že bych od té doby nedávala pod stromeček nebo k narozeninám měkké dárky (tedy oblečení), ale pokaždé najdu i něco, kde hlavním přínosem dárku je můj čas, který s tím druhým strávím. Ale pozor - důležité je, aby výlet, představení nebo úniková hra byla v první řadě volbou obdarovaného, protože potom se obdarovaným stáváte především vy sami :) A to už je potom jiná kapitola.
