Článek
Přestože na téma potratů máme asi každý poměrně vyhraněný názor, nejde v žádném případě o jednoduchou problematiku. V životě totiž nastanou situace, jejichž řešení náhle není tak jednoznačné, jak by se nám zprvu mohlo zdát. A ať už se člověk rozhodne pro nebo proti, ani v jednom případě možná nejde o to stoprocentně správné rozhodnutí.
„S Honzou jsem chodila od svých patnácti let,“ vypráví pětačtyřicetiletá Lucie. „Slibovali jsme si, že naše poprvé bude, až mi bude osmnáct, což se také stalo. Naše nezkušenost ovšem způsobila, že jsem velmi brzy otěhotněla. Ani na chvíli jsem nezaváhla, přerušila první ročník vysoké školy a místo toho se stala stoprocentní matkou“. Následovala svatba, stěhování do bytu, který manželé dostali jako svatební dar od rodičů mladé paní, a na svět přišla Lucinka. „Byli jsme z ní nadšení. Honza si sice přál kluka, ale dcera se pro něj nakonec stala vším.“
Maminka byla spokojená. Manžel si na svůj věk počínal velmi zodpovědně jako otec i jako parnter. „Nic mi v té době nescházelo. Byla jsem šťastná. Jediným menším problémem byly finance, které nám stačily jen tak tak. Ale řekli jsme si, že na lepší dovolené a užívání máme dost času.“ Manželé si přáli dvě děti nepříliš věkově vzdálené, a tak se po dvou letech rozhodli pro dalšího potomka. Rok nato se narodil syn Honzk.
„Cítila jsem se s dětmi nesmírně šťastná, ale po šesti letech mateřské dovolené jsem toužila po změně. Nemohla jsem se dočkat, až Honzíka vezmou do školky a já nastoupím do práce.“ Jenže Honzík nebyl ve školce tak přizpůsobivý jako Lucka, takže jeho nástup probíhal na několikrát. Nakonec si ale na cizí prostředí zvykl a Lucie mohla přijmout první zaměstnání. „Nastoupila jsem jako recepční v místním hotelu a byla svou prací nadšená. Měla jsem se toho spoustu co učit, nesmírně mě to bavilo. Navíc jsem byla stále mezi lidmi, což jsem po mateřské opravdu ocenila.“ Po pěti letech jí ředitel nabídl místo vedoucí recepčních. „Znamenalo to změnu v práci, větší zodpovědnost, ale i větší příjem. Muž se za ty roky také vypracoval a nosil lepší plat. Konečně jsme si mohli plánovat lepší dovolenou a něco málo si dovolit navíc. Naše radost však netrvala dlouho.“
Právě na jejich první zahraniční dovolené Lucie - jen půl roku po povýšení - zjistila, že je opět těhotná. „Když jsem si udělala těhotenský test a výsledek byl pozitivní, nevěřila jsem mu a hned běžela za doktorkou. Brala jsem přeci antikoncepci.“ Lékařka ovšem její podezření potvrdila. Společně přišly na to, že selhání pilulek způsobily střevní potíže, které Lucie měla před pár týdny. „Ale ať už to bylo jakkoliv, byla jsem těhotná, a to jsme si s manželem tentokrát vážně nepřáli. Už jsem si nedovedla představit, že se opět vrátím k plínkám a kašičkám. Navíc bych přišla o dobrou práci a všechny naše plány do budoucna by se změnily.“ Společně s manželem se proto rozhodli pro potrat.
„Nikdy bych nevěřila, jak strašně se může člověk po zákroku cítit. Už asi nikdy se nezbavím pocitu, že jsem se vzdala někoho, kdo s námi mohl žít, koho jsem mohla chovat, pečovat o něj, připravit ho do života. A jen proto, abychom si mohli jezdit na lepší dovolené a kupovat si věci, které člověk zas až tolik k životu nepotřebuje, jsem ho nenechala se narodit.“ Po zákroku se ukázalo, jak pevné jejich manželství je. Jiným párům by pravděpodobně pod vlnou výčitek hrozil rozchod. „Nemohla jsem se s naším společným rozhodnutím dlouho vyrovnat. Najednou mi vše, kvůli čemu jsme to udělali, připadalo nepodstatné. Dívala jsem se na své děti a představovala si ještě to třetí, které mohlo kolem nás běhat. Najednou jsem porozuměla lidem, kteří jsou striktně proti potratům. Dnes stále chápu interrupci jako možnost rozhodnutí v případě, že se má narodit dítě s vrozenou vadou. Ale nenechat si zdravé … to si zkrátka nikdy neodpustím.“
Rozhodnutí o přerušení těhotenství by mělo být víceméně na ženě, ale nikdo by neměl upírat hlas i mužům, pokud jsou ženě skutečnými partnery. Protože někdy se přihodí, že je ženino rozhodnutí v rozporu s parnerovým názorem a ve svém důsledku muži upře možnost stát se se otcem.
Dnes dvaačtyřicetiletý Petr, vysokoškolský profesor, se před lety sblížil se svou studentkou. „Nikdo z fakulty o našem vztahu nevěděl, ač trval dva roky. Myslím, že jsme prožili hezké období. Navzájem jsme se podporovali, měli jsme blízké zájmy i názory. Shodli jsme se také - při jedné hypotetické debatě - na tom, že potrat je výhradně rozhodnutí ženy. Jde přeci o její tělo a ona je ta, která bere největší zodpovědnost za výchovu dítěte. Ale teorie může být praxi pořádně vzdálená.“
Když Katka za Petrem po dvou letech scházení přišla s tím, že je těhotná, nevěřil vlastním pocitům. „Překvapilo mě, jak šťastný jsem se v tu chvíli cítil. Bylo mi pětatřicet a pevně jsem věřil, že Katka je žena mého života. A i když jsme to neplánovali, teď budeme rodiče našeho dítěte“. Přítelkyně však Petra nenechala přemýšlet o náhlém štěstí a na rovinu mu řekla, že se teď na dítě necítí. „Povídala, že jí bude teprve pětadvacet, chce prý nejprve dodělat školu, mít nějakou praxi a pak až někdy být matkou.“ Petr se cítil zklamaný a snažil se Katku přesvědčit pádnými argumenty. Než se miminko narodí, Katka bude mít školu téměř dokončenou. Potom může jít klidně do zaměstnání, i za cenu toho, že on zůstane nějaký čas s dítětem doma. Měl našetřen dostatek peněz na to, aby rodinu zaopatřil finančně. „Viděl jsem, že vše je marné. Katka byla pevně rozhodnutá a já jsem musel její názor akceptovat. Tvrdila, že mě miluje a že si neumí představit budoucnost beze mě, ale že dítě může přijít později. Ještě několikrát jsem se jí snažil říct, jak důležité pro mě naše dítě je, ale vždy to skončilo hádkou.“
V domluvený termín doprovodil Petr Katku do nemocnice, později ji odvezl domů a tam s ní strávil několik dní. „Byli jsme spolu v jedné místnosti, ale neměli jsme se o čem bavit. Najednou mezi námi vyrostla bariéra, kterou jsme nedokázali překonat. Přestože jsem se tomu pocitu sebevíc bránil, v duchu jsem jí obviňoval, že zabila naše dítě. Naši budoucnost.“ Vztah Petra a Katky ztroskotal měsíc po zákroku. „Bylo to moc těžké. Už jsem v ní nedokázal vidět tu osobu, co předtím. Byla to tatáž dívka, něžná, vnímavá, chytrá. Ale dala přednost kariéře před naším dítětem. Kariéře, která by jí zřejmě stejně neminula. Nemluvil jsem tenkrát do větru, klidně bych zůstal doma, zatímco ona mohla pracovat.“ Petr se několik měsíců po rozchodu s Katkou seznámil se svou současnou manželkou, má s ní dva chlapce a je víc než šťastný. „Jen občas přemýšlím, zda jsem mohl být otcem chlapce nebo holčičky, a vždy to hodně zabolí. Stejně jako vzpomínka na Katku, která ve svém životě neměla příliš velké štěstí. Od známých jsem se před časem dozvěděl, že měla vážnou nehodu a není schopna chůze. Bohužel se jí tak nesplnil její velký sen, za kterým chtěla tak tvrdě jít.“
Devatenáctiletá Jana podstoupila potrat loni. „Když o tom mluvím, je mi hanba. Ale možná to zabrání některé holce udělat stejnou hloupost,“ vypráví křehká blondýnka. Když tak sedí na posteli, vypadá jako malá holčička. Dalo by se říct, že Janino dětství pohádkové skutečně bylo. Rodiče o ní pečovali jako o princeznu, měla vždy vše, nač si vzpomněla, jen času, který pro ní rodiče při práci ve vlastní firmě vyšetřili, bylo málo. Janě to nevadilo. „S rodiči jsem vycházela dobře. Když jsme se domluvili, že se vrátím v deset, byla jsem doma na desátou. Ve škola bylo vždy taky v pořádku, už ve druháku jsme si byli jistí, že půjdu na vysokou. Problémy začaly, až když jsem potkala Romana.“ Poprvé se potkali v klubu, kde byl Roman barmanem. Janě se líbil na první pohled. Když si měla objednat pití, stáhlo se jí hrdlo trémou tak, že sotva mohla promluvit. Když se na ni Roman usmál, byla v sedmém nebi. Když jí později pozval na skleničku, nemohla chtít víc. S kamarádkou pak celou noc probíraly, co všechno si při jedné skleničce řekli. „Vlastně mi stačilo pár slov, abych z něho byla celá pryč. Naznačil mi, že by byl rád, kdybych přišla i příští týden. Nemohla jsem se dočkat soboty. Ten večer jsem přišla poprvé pozdě domů. Naši byli u známých, takže naštěstí nic nepoznali. Roman uprosil druhého barmana, aby vzal konec směny za něj, a my se tak mohli dlouho procházet a povídat si. Nic si ke mně nedovolil, jen mě jednou políbil na čelo.“ Podobně se choval i při našem rande, které jsme si domluvili další týden. I v ten večer jsem se opozdila, ale to už na mě čekali vyplašení rodiče. Dostala domácí vězení, ale to hned porušila, když si ve středu namísto školy vyjela s Romanem na výlet. „Tam už po mně chtěl víc a já hloupá, zamilovaná jsem podlehla.“
Po osudovém výletu se Roman k Janě neznal. V klubu se choval, jako by ji viděl poprvé. „Byla jsem nešťastná a probrečela celé noci. Ale to nebylo nic proti tomu, kdy jsem nedostala to, co jsem očekávala. Byla jsem hrůzou bez sebe, že jsem těhotná. Společně s kamarádkou jsme zašly k lékařce, která mi řekla to, co jsem tolik nechtěla slyšet. Ano, čekala jsem dítě. V necelých osmnácti jsem se měla stát mámou dítěte, a ke všemu svobodnou matkou. Čekala jsem, kdy se probudím ze špatného snu. Čas však běžel. Musela jsem to říct rodičům. Myslela jsem, že táta Romana zabije. Okamžitě vyrazil do klubu a tam si zjistil, kde bydlí. Teprve tehdy jsem se dozvěděla, že je ženatý a otcem malé holčičky.“
Po dlouhém rozhovoru s rodiči Jana souhlasila, že půjde na potrat. „Žádné dívce nepřeji, aby prožila to, co já. Stydíte se sama za sebe, za rozhodnutí vzdát se něčeho tak vzácného. Nevím, jaké by to bylo, kdybych se tehdy vzepřela rodičům, ale jedno vím jistě. Měla bych v náručí své vlastní dítě, čehož se možná už nikdy nemusím dočkat.“ Po zákroku se u Jany objevily komplikace, které mohou vážně ohrozit každý její příští pokus otěhotnět. „Ačkoliv mě moji nejbližší utěšují, už předem se bojím chvle, kdy svému budoucímu partnerovi budu muset vše říct. Vždyť který muž netouží po svém potomkovi? Dnes vím, že jsem se měla rozhodnout jinak. Měla jsem dítě porodit a hned poté ho dát k adopci.
Ale hlavně, když už jsem se hloupě zamilovala, měla jsem se chránit. A to je to, co bych dívkám, které jsou na mateřství příliš mladé, chtěla říct.“
Další příběhy ze series Příběhy ze života najdete na https://www.facebook.com/profile.php?id=61569740015912&mibextid=ZbWKwL
