Článek
Prezident Petr Pavel v pondělí vetoval kontroverzní novelu o zvýšení platů veřejných činitelů. Odhlédneme-li od toho, že celá věc je svým způsobem tragická, protože ukázala, že vláda nemá problém navrhnout a obě komory Parlamentu schválit legislativu, která jde proti rozhodnutí Ústavního soudu, je to vlastně vtipné.
Alespoň v tom ohledu, že politici tak prozatím nedostanou výplatu. A tak pocítí to, co se stává i celé řadě voličů: budou se muset vyrovnat s krátkodobým výpadkem příjmu. Ačkoliv k tomu, kolik si dokáže šikovný člověk (s notnou dávkou štěstí) vydělat v soukromém sektoru, mají odměny politiků daleko, přesto jde o násobky průměrného příjmu. A tak by asi nikdo nečekal, že pro volené zástupce bude zpoždění výplaty představovat problém. Chyba.
Se 130 tisíci čistého od výplaty k výplatě
„Pondělí, jak má být :-)! Prezident vetoval zvýšení platů ústavních činitelů. Aspoň tak někteří z nás zjistíme, jaké to je, když rodinám přijdou dávky o měsíce později. Tak snad nebudu muset prodat ledvinu,“ napsala po Pavlově oznámení na sociální síti X senátorka Adéla Šípová.
Snad jsem naivní, když jsem původní příspěvek vzala čistě jako komentář poukazující na to, že co je u mnohem lépe zajištěných politiků téma do zpráv, není u lidí, pro které měsíční výpadek příjmů představuje rozdíl mezi zaplacením nájmu a bezdomovectvím, materiálem ani na malý „jedňák“ na šesté straně novin.
To mi však paní senátorka vyvrátila svými dalšími příspěvky do diskuze. „Nestěžuji si, nebyla jsem pro zvýšení. Můj čistý příjem je 130 tisíc, živím pět dětí a mám bohužel hypotéku. Na svůj rodinný rozpočet jsem sama. Rezervu mám na jeden měsíc. Ale já jsem mluvila o něčem jiném, o solidaritě politiků s nízkopříjmovými skupinami. Kolik berete vy?“ reagovala na jeden z kritických komentářů.
Nestěžuji si, nebyla jsem pro zvýšení. Můj čistý příjem je 130 tisíc, živím pět dětí a mám bohužel hypotéku. Na svůj rodinný rozpočet jsem sama. Rezervu mám na jeden měsíc. Ale já jsem mluvila o něčem jiném, o solidaritě politiků s nízkopříjmovými skupinami. Kolik berete vy?
— Adéla Šípová, senátorka (@adela_sipova) February 17, 2025
Upřímně - nedokážu si představit, kolik měsíčně stojí starat se o pět dětí. Nevím, zda musí paní senátorka platit chůvy, aby mohla vykonávat funkci. Nevím, kdo a kde je otec a zda platí alimenty. Dokážu pochopit úvahu vzít si vysokou hypotéku na šest let, když mám na tuto dobu jistý vysoký příjem. A chápu, že život ne vždy jde podle plánu a že naplánovaným rozpočtem se člověk vždy řídí jen do prvního „dne blbec“, kdy najednou přestane fungovat auto a bolavý zub si do toho vyžádá akutní návštěvu zubaře.
Třikrát si „rýpnu“
Přesto si neodpustím několik poznámek:
- Ke 130 tisícům čistého mám hodně daleko. HODNĚ daleko. Stejně jako drtivá většina lidí v této zemi. Jasně, taky nemám pět dětí, ani (bohužel) hypotéku - na tu dost možná nikdy ani nedosáhnu. Přesto mám alespoň půlroční finanční rezervu. A co víc: měla jsem ji i v době chudších studentských let. Nechci říkat, že si ji dokáže se svým příjmem vytvořit každý. Senátorka by to ale dokázat měla.
- Dobře, výdaje jsou neúprosné, nenadálá krize vysála úspory, prostě teď finanční situace nevypadá nejlíp. Stane se. Proč to ale, proboha, píšete na sociální sítě?
- Česko rychle stárne, mladí nemají děti. Ideálně by si měli pořídit dva až tři caparty, a to v mladém věku. Abstrahujme od paní Šípové a možná dokonce explicitně uveďme, že sociální politiku státu ze své pozice těžko výrazněji ovlivní. Ale zeptejme se: Pokud má člověk s čistým platem, který přesahuje trojnásobek národního průměru, problém uživit své potomky, co máme dělat my ostatní?
