Gibon hainanský: Když se prales přetrhne, může zmizet celý jeho svět

V červenci 2014 se přes čínský ostrov Hainan přehnal supertajfun Rammasun. Déšť uvolnil svahy, sesuvy roztrhaly les a na místech, kde ještě před několika hodinami navazovala jedna koruna stromu na druhou, zůstaly otevřené jizvy. Jedna z nich přetnula také cestu, kterou pravidelně používala skupina hainanských gibonů. Nebyla to žádná stezka na zemi. Vedla vysoko nad ní, mezi větvemi, po trase, kterou zvířata procházela v průměru jednou za dva dny. Najednou před nimi místo dalšího stromu zela přibližně patnáct metrů široká mezera.

Dospělý gibon něco takového dokáže překonat způsobem, při kterém by člověk raději ani nestál pod ním. Zvířata se zachytávala zbylých palmových listů, skákala mezi vzdálenými stromy a hledala cestu přes místo, které před tajfunem žádný zvláštní problém nepředstavovalo. Pozorovatelé ale viděli váhání, zejména u samic a mladých zvířat. Jedna z alternativních tras navíc znamenala skok následovaný propadem přibližně deset metrů do nižší části koruny. V krajině obývané jednou z nejmenších populací primátů na světě může i jediný špatně odhadnutý skok znamenat něco víc než nehodu jednoho zvířete.

O rok později se proto nad sesuvem objevilo něco, co do tropického lesa příliš nezapadalo. Profesionální lezci natáhli mezi stromy dvojici lan z horolezeckého materiálu. Nejdelší měla přes patnáct metrů a měla nahradit část cesty, kterou tajfun vzal. Pak nezbývalo než čekat. Giboni kolem lana žili, pohybovali se po známém teritoriu a dál hledali vlastní způsob, jak mezeru překonat. Den za dnem se nic nedělo. První zaznamenaný přechod přišel až po 176 dnech.

A ani potom se z mostu nestala jednotná rodinná dálnice. Samice a mladší zvířata jej začala používat, někdy po něm šplhala, jindy se pod ním přitahovala rukama. Dospělý samec na něj během sledování nevstoupil ani jednou. Mezeru dál překonával skokem. Vědci předpokládají, že silnější a zkušenější samci si mohou podobný risk dovolit snáz, zatímco pro mláďata nebo samici nesoucí potomka nabízí lano bezpečnější možnost. Jeden přerušený kus lesa tak ukázal nečekaně mnoho o tom, jak tito giboni žijí.

Pro člověka je patnáct metrů bez stromů jen volný prostor. Pro gibona může být stejná vzdálenost překážkou, která změní každodenní pohyb celé rodiny. Hainanský gibon tráví prakticky celý život nad zemí. Jeho dlouhé paže nejsou jen nápadným znakem na fotografii. Jsou součástí způsobu života, při němž se zvíře zavěšuje pod větvemi a v rychlém sledu přenáší tělo z jedné ruky na druhou. Brachiace mu dovoluje pohybovat se v korunách s lehkostí, která vypadá téměř samozřejmě. Samozřejmá je ale jen do chvíle, než zmizí strom, na který měl dosáhnout.

Právě proto je svět hainanského gibona těžké pochopit z mapy lesa. Zelená plocha ještě nemusí znamenat průchodnou krajinu. Záleží na tom, jak na sebe stromy navazují, kde rostou plodící dřeviny, kde lze bezpečně přespat a kudy se dá pokračovat bez sestupu na zem. Nejnovější sledování dvou skupin ukazuje, že giboni své trasy mění podle toho, jak je potrava v lese rozmístěná. V období bohatém na ovoce vyrážejí mezi jednotlivými zdroji potravy jiným způsobem než v měsících, kdy je plodů méně a jídelníček doplňují listy, květy nebo hmyzem. Les pro ně není kulisa. Je to prostorová síť, ve které se každý den rozhoduje, kam má smysl pokračovat.

Hainanští giboni přitom nejsou nenápadní obyvatelé lesa alespoň v jednom ohledu. Jsou slyšet. Ještě za časného rána se z korun ozývá hlas samce a postupně se přidávají další členové skupiny. Samice odpovídají vysokými, výraznými pasážemi a hlasový duet se může nést kilometry daleko. Je to zároveň kontakt mezi členy rodiny i zpráva pro sousedy, že toto místo už někomu patří. Dlouhodobý výzkum ukázal, že jednotlivce lze podle hlasových znaků dokonce rozlišovat. Pro monitoring zvířete, které většinu času mizí desítky metrů nad hlavou v listech, je zvuk někdy spolehlivější než oči.

Kdyby se pak podařilo některou rodinu skutečně zahlédnout, nemuseli bychom si být na první pohled jistí, že všechna zvířata patří ke stejnému druhu. Dospělí samci jsou černí, zatímco dospělé samice mají nápadně žlutavé až zlaté zbarvení. Ještě zvláštnější je proměna mláďat. Rodí se světlá, během prvního roku jejich srst tmavne a mladí samci i samice pak vypadají černě. Teprve když samice dospívá, její srst znovu přechází do zlatavé barvy. Jedno zvíře tak může během života vystřídat vzhled, který by u nezasvěceného pozorovatele snadno vyvolal dojem několika různých druhů.

Rodinný život je stejně zajímavý jako jejich vzhled. U hainanských gibonů se často objevují skupiny s jedním dospělým samcem a dvěma samicemi, jejich skutečné vztahy jsou ale pestřejší, než naznačuje jednoduchá poučka o „jednom samci a dvou samicích“. Dlouhodobá pozorování zaznamenala skupiny s více dospělými samci i rozdílné způsoby párování. V tak malé populaci navíc každé dospívající zvíře jednou stojí před zásadním úkolem: opustit rodnou skupinu, najít prostor, partnera a vytvořit novou rodinu. A právě tady se otázka průchodného lesa vrací v mnohem větším měřítku.

Rozmnožování totiž není tak pomalé, jak se u kriticky ohroženého gibona dlouho předpokládalo. Výzkum zveřejněný v roce 2025 ukázal průměrný interval mezi porody kolem 2,8 roku, což je ve srovnání s dalšími gibony poměrně krátká doba. Samice však zpravidla porodí jediné mládě a první část života ho doslova nosí s sebou korunou lesa. Jedno nové zvíře tedy představuje roky péče, pohybu a učení, než se z něj stane samostatný člen populace. Současně se ukázalo, že jejich dnešní potrava je překvapivě kvalitní: ovoce tvoří přibližně 85 procent jídelníčku a energetická bilance sledovaných skupin byla dostatečná pro běžný život i reprodukci.

To je důležité, protože ještě nedávno se předpokládalo, že poslední hainanské gibony drží zpátky především špatná kvalita horského lesa, do kterého byli vytlačeni. Novější výzkum nabízí jiný obraz. Zvířata v současném prostředí dokážou najít dostatek potravy a přizpůsobovat své hledání jejím sezónním změnám. Jejich největší problém tak není jednoduše „hladový les“. Problém je, že vhodného a vzájemně propojeného lesa není dost.

Přitom kdysi nebylo třeba hledat hainanského gibona v jediné části jednoho národního parku. Žil na mnohem větší části ostrova. Během druhé poloviny dvacátého století ale nížinné tropické lesy ustupovaly těžbě, plantážím a dalším zásahům a k propadu populace přispěl také lov. Studie založená na historických údajích odhaduje, že od padesátých let do druhého desetiletí tohoto století zmizelo téměř devět desetin původního známého rozšíření druhu. Na počátku osmdesátých let zůstaly už jen dvě skupiny s pouhými sedmi až devíti zvířaty.

Pak se trend začal pomalu obracet. Lov byl potlačen, následoval zákaz těžby přirozených lesů, intenzivnější hlídkování, obnova stanovišť a dlouhodobé monitorování. Bawangling se nakonec stal součástí Hainan Tropical Rainforest National Park. Výsledek je na poměry kriticky ohroženého lidoopa výjimečný: podle nejnovějších údajů žije v roce 2026 sedm skupin tvořených celkem 44 gibony. Ještě na konci roku 2024 jich bylo 42; během roku 2025 se narodila tři mláďata a zároveň byla potvrzena přirozená smrt více než šestatřicetileté samice. Všech 44 zvířat stále žije ve volné přírodě. Neexistuje žádná druhá záložní populace někde v zoologických zahradách.

Čtyřiačtyřicet zní proti sedmi nebo devíti jako mimořádný návrat. A také jím je. Jenže zároveň jde o číslo, které by se vešlo do jediného autobusu. U tak malé populace nehraje roli jen to, kolik zvířat se narodí. Záleží také na tom, komu se narodí, s kým se jednou spárují a zda se mladí jedinci dokážou dostat dostatečně daleko od vlastní rodiny. Genetické analýzy ukazují, že dnešní populace má velmi nízkou genetickou rozmanitost a u nově vznikajících párů roste příbuznost. U nejmladších skupin už vědci zaznamenali i známky příbuzenského páření.

A tím se příběh vrací k cestám. Současná populace je soustředěna přibližně do čtrnácti kilometrů čtverečních lesa. Na západ od jejího dnešního prostoru přitom leží další rozsáhlý les, kde giboni žili ještě v devadesátých letech. Mezi oběma územími však vede silnice a krajina není dostatečně propojená. Autoři studie v Science Advances proto navrhují vytvoření ekologických koridorů, které by mladým zvířatům umožnily dostat se do dalšího vhodného prostoru, vybírat si mezi větším počtem partnerů a znovu rozšiřovat populaci. Nejde už jen o to uchránit stromy, pod kterými dnes sedí 44 gibonů. Jde o to vytvořit cestu tam, kde mohou žít jejich potomci.

Lanový most natažený po tajfunu byl proti tomu směšně malý zásah. Dvě lana mezi několika stromy. Navíc řešení dočasné; sami autoři studie zdůrazňovali, že skutečnou prioritou musí zůstat obnova přirozeného propojení korun. Přesto měl ten pokus význam. Ukázal, že gibon dokáže umělý přechod přijmout. Ne okamžitě, ne každý jedinec a ne stejným způsobem. Ale přijmout ho dokáže. To je u zvířete, jehož další rozšiřování může záviset právě na překonávání přerušeného lesa docela podstatná zkušenost.

Někde nad starým sesuvem dnes už nejsou ta dvě lana jen experimentem, který se podařilo zachytit fotopastí. Jsou připomínkou velmi konkrétního problému. Dospělý samec přes mezeru skočil. Samice a mladší zvířata si našla bezpečnější cestu po laně. Za nimi pokračoval les.

Budoucnost hainanského gibona se možná nebude rozhodovat podle toho, zda dokáže přežít další noc nebo najít další zralý plod. To zatím umí překvapivě dobře. Mnohem důležitější bude chvíle, kdy mladý gibon opustí svou rodinu a vydá se dál. Dokud před ním bude další koruna stromu, může pokračovat. Když nebude, celý problém tohoto druhu se znovu smrskne na stejnou otázku, jakou před lety položil jeden sesuv půdy.

Co je na druhé straně — a vede tam vůbec cesta?

Zdroje:

- Scientific Reports – First use of artificial canopy bridge by the world’s most critically endangered primate the Hainan gibbon Nomascus hainanus
- Science Advances – Science-based suggestions to save the world's rarest primate species Nomascus hainanus
- Ecology and Evolution – Flexible Foraging Strategies of Hainan Gibbons (Nomascus hainanus) in Response to Food Variation Across Contrasting Habitats
- Hainan Daily – The Population of Hainan Gibbons Has Increased to 44 Individuals in 7 Groups