Článek
Vzpomínáte si na ty malé, roztomilé tváře, co nás okouzlily z filmového plátna nebo televizní obrazovky? České dětské hvězdy. Často se říká, že stát se dětskou hvězdou je velký dar, ale zůstat jí i v dospělosti, to je teprve umění. Mnoho z nich se pod tlakem slávy ztratí, ale pak jsou tu ti, kteří dokázali ten přechod zvládnout s grácií, talentem a hlavně s nohama na zemi. Jejich příběhy jsou pro mě inspirací. Jsou důkazem, že to jde – vyrůst před kamerami a zůstat sám sebou.
Není to vůbec jednoduché. Představte si, že jste pod drobnohledem veřejnosti už od útlého věku. Každý váš krok, každé slovo, každý malý přešlap se probírá na veřejnosti. Navíc, najít si ve filmovém průmyslu své místo i v dospělosti, to je obrovská výzva, často spojená s odklonem od herectví. Ale někteří to prostě dokázali a jejich cesty stojí za to, abychom si je připomněli.
Kdo mi napadne jako první? Rozhodně Tomáš Holý. Pro mě je to taková ikona dětského herectví, která bohužel vyhasla příliš brzy, ale zanechala nesmazatelnou stopu. Jeho přirozenost, bezprostřednost a ten typický klučičí šarm – to se prostě nedalo přehlédnout. Filmy jako Jak vytrhnout velrybě stoličku nebo Jak dostat tatínka do polepšovny jsou dodnes klasikou a jeho hlášky zná nazpaměť snad každý. On nevyhořel, prostě odešel z hereckého světa, aby se věnoval jiným věcem, a tragická nehoda jeho život ukončila příliš brzy. Jeho odkaz je ale pořád živý a pro mnohé zůstal symbolem bezstarostného dětství.
Když přemýšlím o těch, kteří to ustáli a dělají herectví dál, vybaví se mi Anna Geislerová. Začínala jako velmi mladá a už tehdy bylo vidět, že má v sobě obrovský talent a cit pro kameru. Od dětských rolí se plynule přesunula k těm dospělým, často velmi náročným. Její filmografie je plná silných a oceňovaných snímků, ať už to jsou Želary, Štěstí nebo Nevinnost. Anna je prostě herečka s velkým H, která se nebojí výzev a neustále se vyvíjí. Její přirozenost a hloubka jí pomohly zůstat na vrcholu a vyhnout se osudu mnoha dětských hvězd. Navíc si vždycky dokázala udržet soukromí, což je v dnešní době obdivuhodné.
Dalším skvělým příkladem je Jiří Mádl. Pamatuji si ho z Snowboarďáků nebo Rafťáků, kde hrál typické puberťáky. Mnoho lidí si myslelo, že zůstane jen u komediálních rolí pro teenagery. Jenže on se ukázal jako neuvěřitelně všestranný herec a později i režisér. Dokázal se propracovat k vážným rolím, kde ukázal svůj dramatický talent, například ve filmech Děti noci nebo Čtyři slunce. A jeho režijní debut Pojedeme k moři? Ten byl prostě skvělý. Jiří je důkazem, že s talentem a pílí se dá v hereckém světě vyrůst a posunout se dál, za zažitá klišé.
Nemůžu zapomenout ani na Terezu Brodskou. Její herecká dráha začala už v útlém věku, a to pod dohledem slavných rodičů. Prošla si tím vším, ale nikdy se nenechala strhnout. Její role v seriálech i filmech ukazují, jak je univerzální. Vždycky působila na diváky velmi přirozeně a sympaticky. Dokázala si najít své místo v hereckém světě, i když měla za zády takovou hereckou historii. Její kariéra je stálá a ona sama působí vyrovnaně a spokojeně.
A co třeba Barbora Seidlová? Ta si podmanila diváky už jako malá dívenka ve filmu Lotrando a Zubejda. Její éterická krása a něha byly nezapomenutelné. A i ona si dokázala najít svou cestu v dospělosti, sice s menším počtem rolí, ale vždy velmi pečlivě vybranými. Působí na mě jako člověk, který se nenechá zlákat slávou za každou cenu a vybírá si projekty, které dávají smysl jí samé.
Co mají tito herci a herečky společného? Myslím, že je to kombinace několika faktorů. Především skutečný talent, který se prostě nedá přehlédnout. Pak je to pokora a pracovitost. Věděli, že dětská sláva je pomíjivá a že je potřeba se neustále učit a vyvíjet. Dokázali odolat nástrahám showbyznysu, které na dětské hvězdy číhají na každém rohu. A mnozí z nich měli kolem sebe i podporu rodiny, která je držela při zemi.
Jejich příběhy nejsou jen o slávě a rolích, jsou to příběhy o tom, jak se dá vyrůst v profesi, která je tak nemilosrdná. Ukazují, že i když začnete v útlém věku pod drobnohledem světa, můžete si najít svou vlastní cestu, stát se respektovanými umělci a hlavně zůstat lidmi s nohama na zemi. Jsou důkazem, že talent, vytrvalost a silná osobnost dokážou překonat i ty největší překážky. A za to si zaslouží náš obdiv.
