Článek
Víš co, musím ti něco říct, už mě to fakt štve. Minulý týden jsem potřebovala sehnat pro malou sirup na kašel, takový ten, co jí vždycky zabere. Normálka, zajdu do lékárny, koupím, a je to. Jenže ne! Přijdu tam a lékárnice na mě kouká, jako kdybych chtěla lék na věčný život. „Nemáme, paní, a nevíme, kdy bude.“ No ty brďo! Vždyť je to obyčejný sirup, co ho měli vždycky všude. A tak začala ta moje lékárnická odysea.
Ještě teď mi z toho jde hlava kolem. Volala jsem do jedné, do druhé, do třetí lékárny… Všude stejná písnička. Buď nemají vůbec, nebo jen jednu lahvičku, kterou si ale už někdo rezervoval. A pak mi došlo, že to není jenom s tím kašlem. Vždyť už několikrát jsem zažila, že jsem nemohla sehnat antibiotika, co mi doktor napsal. Nebo nosní kapky pro kluka, nebo dokonce i obyčejný ibalgin pro děti. Chápeš to? Vždyť to jsou základní věci!
A tak jsem začala pátrat, co se to, proboha, děje. Proč najednou mizí léky z lékáren, jako by se po nich slehla zem? A holka, to ti řeknu, je to teda pěkná šlamastyka.
Nejdřív jsem si myslela, že je to jen u nás, že máme nějaký divný problém. Ale ne! Mluvila jsem s kamarádkami, se sousedkou, a všichni mají stejnou zkušenost. „Já jsem sháněla to a to, a nikde nic!“ Takže jsem si uvědomila, že v tom nejsem sama. A to mě na jednu stranu uklidnilo, ale na druhou stranu mě to ještě víc naštvalo. Vždyť žijeme v 21. století! Tak jsem se do toho pustila a zkusila se o tom něco víc dozvědět. A víš co? Je to taková spletitá pavučina, že z toho jde hlava kolem.
Jedna z věcí, co jsem pochopila, je, že spousta těch léků se vůbec nevyrábí v Evropě. Hlavní výroba účinných látek a dokonce i celých hotových léků je v Asii, hlavně v Číně a Indii. Představ si, že když tam někde vypadne fabrika, nebo se stane nějaká katastrofa, nebo mají prostě jenom moc práce, tak se to okamžitě projeví i u nás. Je to jako takový ten dominový efekt. Spadne jedna kostička a už se to sype všude. A to je fakt strašidelné, když si uvědomíš, že závisíš na tom, co se děje na druhé straně světa, abys dostala obyčejný lék.
Další věc, co mi vrtá hlavou, jsou ty ceny. U nás v Česku máme léky relativně levné, protože stát nastavuje takové ty úhrady a regulace. A to je sice pro nás pacienty super, ale pro farmaceutické firmy už to taková hitparáda není. Proč by prodávaly lék za pár korun u nás, když ho můžou v Německu nebo v Rakousku prodat za mnohem víc? No jasně, že ho pošlou tam, kde se jim to víc vyplatí. A pak my tady koukáme na prázdné regály. Některé firmy se na nás dokonce i vykašlou úplně a stáhnou svoje léky z trhu. To je, co? A pak je tu ještě taková divná věc, jmenuje se to paralelní export. To je, když se lék, co je u nás levný, prostě vezme a vyveze se do zahraničí, kde se prodá dráž. Někdo na tom vydělá balík, ale my tady zase máme smůlu, protože ten lék prostě fyzicky v lékárně chybí. Je to legální byznys, i když pro nás, co ty léky potřebujeme, je to pěkně na nic. Stát se s tím snaží bojovat, ale je to těžké, protože prostě ten zisk je velký.
A navíc, výroba léků není žádná sranda. To není jako upéct rohlíky. Je to šíleně složitý proces, spousta kontrol kvality, složité dodávky surovin, a když se někde něco zadrhne, už je problém. Pamatuju si, jak během covidu a pak s tou chřipkovou vlnou najednou nebyly léky na horečku pro děti. Všichni je potřebovali, poptávka vystřelila do nebes, a výrobci prostě nestíhali. Nebo třeba stárnoucí populace v Evropě. Lidi žijou dýl, a tak potřebují víc léků. Takže ta poptávka je obrovská a výrobci nestíhají pokrýt všechno rovnoměrně. Takže co teď s tím, co s tím můžeme dělat my, obyčejní lidi, když nám najednou chybí ten náš lék?
První a nejdůležitější věc je mluvit s doktorem a lékárníkem. Fakt! Když ti doktor napíše recept a ty víš, že ten lék je často nedostupný, hned se ho zeptej, jestli je nějaká alternativa. Lékaři by měli mít přehled, co je a co není k sehnání, a můžou ti napsat něco jiného. Třeba lék se stejnou účinnou látkou, ale od jiné firmy, nebo prostě něco podobného.
A lékárníci? Ty jsou fakt naši největší spojenci! Mají přehled o skladech, o tom, co je na cestě, a kolikrát ti dokážou poradit, kde by se to dalo sehnat, nebo ti nabídnou nějakou náhradu. Fakt se s nimi nehádej, za to nemůžou. Existuje taky taková věc, SÚKL. To je Státní ústav pro kontrolu léčiv. Mají na svých stránkách seznam aktuálních výpadků léků. Tam se můžeš podívat, jestli ten tvůj lék chybí a kdy by se asi tak mohl objevit. Někdy je to fakt jen na pár dní, jindy na týdny, nebo dokonce měsíce. Je to sice docela úřednicky napsané, ale aspoň víš, na čem jsi.
A co když potřebuješ něco volně prodejného a nikde to není? Zkus internetové lékárny. Tam často mají širší výběr a někdy se stane, že co v kamenné lékárně nemáš, tam najdeš. Jen si dej pozor, abys nakupovala jen u ověřených prodejců, ať si nekoupíš něco divného. A když už je fakt nouze nejvyšší, tak někteří lidi jezdí pro léky do sousedních zemí. To je sice na hlavu, ale co máš dělat, když ti jde o zdraví, že jo?
Celkově je to fakt složitá situace a není to nic, co by se vyřešilo mávnutím kouzelného proutku. Vyžaduje to spolupráci od státu, firem, doktorů, lékárníků… a taky nás, pacientů. My můžeme být aktivní, ptát se, hledat a nenechat se odbýt. A hlavně si uvědomit, že v tom nejsme sami. Tahle situace se dotýká fakt spousty lidí a je důležité o tom mluvit a tlačit na ty nahoře, aby se to zlepšilo. Protože dostupnost léků by neměla být loterie, ale prostě základní lidské právo.
Takže, držím palce, ať už nikdy nemusíš zažít tu bezmoc, když ti v lékárně řeknou, že nemají to, co nutně potřebuješ.
