Článek
Byla to naše vysněná dovolená u moře. Slunce, voda, lehký vánek a my – rodina, která se rozhodla vyzkoušet něco nového. Pronajali jsme si malou motorovou loď, abychom mohli vyrazit objevovat okolní zátoky a užívat si klid na vodě.
Vše vypadalo krásně a idylicky, dokud jsme při podpisu smlouvy nenarazili na jednu větu, která nás dost zaskočila. Stála tam černým na bílém: „Nájemce se zavazuje vrátit loď v co nejlepším stavu, včetně případného úklidu po návštěvě mořských živočichů.“
Cože? Úklid po mořských živočiších? My se přece nezavazujeme uklízet akvárium! Všichni jsme se na sebe podívali a začali se smát. Co mohli tím myslet?
První den na lodi byl jako z pohádky. Slunce svítilo, voda byla průzračná a my jsme měli pocit, že jsme pány moře. Koupali jsme se, opalovali, grilovali ryby, které jsme ulovili, a užívali si svobody. Loď ale postupně začala získávat zvláštní „vůni“ a podlahy v kajutě se občas leskly od nečekaných mokrých stop.
Naše děti s nadšením pozorovaly ryby, mořské ježky a malé kraby, které kolem lodi žily. Ale když se na palubě objevily i první „návštěvy“ v podobě menších mořských živočichů, začali jsme chápat, co ta věta ve smlouvě znamenala.
Jedno ráno jsme objevili na zádi loďky drobné ulity od mušlí a pár malých krabů, kteří si udělali z naší lodi domov. No dobře, nebyla to výhra, ale nebylo to ani nic hrozného. Opatrně jsme je „přesunuli“ zpátky do vody, doufajíc, že nebudeme muset ručně uklízet nic víc.
Další den přišel ale průšvih. Po návratu z plavby jsme si všimli, že na podlaze kajuty se vytvořila nečekaná „mořská mozaika“ – prskance od mořských chaluh, které se nějak dostaly dovnitř. Navíc na palubě se procházela velká, neohrožená mořská hvězdice, která evidentně neměla v plánu se dobrovolně přesunout.
Vzpomněli jsme si na tu podivnou větu ve smlouvě o úklidu a začali jsme pomalu chápat, že „úklid po návštěvě mořských živočichů“ znamená víc než jsme čekali. Loď jako by se stala akváriem na volném moři, kde jsme nebyli jen hosty, ale i správci pořádku.
Tak jsme začali bojovat s přírodou – děti lovily kraby, manžel opatrně odstraňoval hvězdici, a já měla v ruce kýbl a mop. Když jsme si mysleli, že už máme vše pod kontrolou, objevila se malá chobotnice, která zmizela v motorovém prostoru. To už jsme začali přemýšlet, zda není lepší vzdát se a vrátit loď s pár „návštěvníky“ navíc.
Naštěstí jsme na konci dovolené všechno úspěšně uklidili, loď vrátili a na cestě domů jsme se smáli tomu, co všechno nás mohlo překvapit. Ta věta ve smlouvě byla sice zvláštní, ale teď už víme proč tam je – příroda si prostě najde cestu, i když si pronajmete loď.
A naše rada? Pokud si chcete pronajmout loď u moře, připravte se na to, že nebudete jen kapitány, ale i správci mořského světa na palubě!
