Článek
„No, to se ti moc nepovedlo, Miloši. Vždyť to maso je úplně spálené! A proč to nebylo naložené aspoň den předem? Já to vždycky dělám takhle…“
Ještě teď mi zní v uších tchýnin hlas. Měla jsem pocit, že se mi zavařuje mozek a každou chvíli vyletím jako raketa. Mělo to být pohodové rodinné grilování, slunce svítilo, děti pobíhaly po zahradě, pivo se chladilo. Idylka jako z reklamy. Jenže pak se objevilo spálené maso, tchýně a její „dobré rady“, a idylka se rozplynula jako pára nad hrncem. Grilování skončilo hádkou.
Ale co si budeme povídat, nebylo to poprvé, ani naposledy. Rodinné sešlosti a grilování, to je prostě takový mix lásky, jídla a skrytých minových polí. Každý z nás to zná. Grilování je přece víc než jen pečení masa na roštu. Je to rituál. Chlap se hrdě postaví k ohni, s kleštěmi v ruce jako s žezlem, a hraje si na krále. Děti se těší na buřty nebo hamburgery, které voní po kouři. Ženy připravují saláty a přílohy, aby se k masu dalo sníst i něco zdravého (nebo aspoň zeleného). A pak jsou tu ti, bez kterých by žádné rodinné grilování nebylo kompletní – rodinní kritici.
V našem případě tchýně. Ona je prostě expert na všechno. A nemyslete si, že jen na grilování. Na výchovu dětí, na vaření, na úklid, na výběr dovolené. Na cokoliv. A ne, že by to byly jen nějaké náznaky. Jsou to přímo smršti nevyžádaných rad, které se sypou jedna za druhou, aniž byste stačili dýchat. „To pivo by mělo být chladnější.“ „Ten salát je nějaký málo osolený.“ „Děti by neměly tolik běhat, spotí se a nastydnou.“ Jasně, babičko, děkujeme.
Ten den to ale eskalovalo. Miloš, můj muž, je na grilování vážně expert. Většinou. Někdy se holt stane, že se to maso prostě připálí. No a co? Je to součást grilovacího dobrodružství. Vezmeš nůž, odkrojíš spálenou část a jedeš dál. Ale tchýně? Pro ni to byla osobní urážka. Jako by Miloš záměrně zničil to nejlepší z celého dne. A její komentáře, ty byly jako rány přímo na solar plexus. „Tohle se nedá jíst.“ „Úplně jsi to zkazil.“ „Měla jsem to radši udělat sama.“ Miloš, který je jinak kliďas, začal rudnout. Viděla jsem, jak se v něm vaří krev. Vždyť se celý den snažil, připravoval, roztápěl, otáčel. A najednou je ten, kdo zkazil celý rodinný oběd. A tchýně? Ta si v tom libovala. Její obličej svítil samolibostí, jako by právě vyhrála Nobelovu cenu za grilovací kritiku. A já? Snažila jsem se uhasit ten požár, ale věděla jsem, že je to marné. Když se tchýně rozjede, nezastaví ji ani tank.
A pak přišla ta vlna rad. „Maso se musí dát na gril, až když je uhlíky úplně bílé, ne takhle černé, Miloši!“ (A teď už jsem si myslela, že vidím Miloše v plamenech). „A proč jsi nepoužil ten speciální teploměr na maso? Já ho mám a je to bez práce!“ (No jasně, babičko, protože my jsme prehistoričtí barbři, co grilují podle oka a nosu). „A to naložení! Dřív se to maso marinovalo v podmáslí, to jsi ještě nevěděl?“ (Jasně, v době ledové jsme marinovali maso v jeskyni, a teď jsme pokročili k pivu a bylinkám.) Bylo mi jasné, že to není o spáleném mase. Je to o tom, že tchýně potřebuje mít kontrolu, ukázat, že ví víc, že je lepší. A my, v její očích, jsme jenom nezkušení amatéři, co bez ní nic nezvládnou.
A tak se z obyčejného grilování stala aréna, kde se bojuje o autoritu a dominanci. A já jsem si říkala, jestli se vůbec někdy dočkáme grilování, které skončí bez slz, křiku nebo aspoň naštvaných pohledů. Nejhorší na tom bylo, jak to vnímaly děti. Ze začátku se smály, pobíhaly, bavily se. Ale jak se atmosféra začala zahušťovat, ztichly. Najednou se schovaly za rohem, pozorovaly nás s velkýma očima a nevěděly, co se děje. Děti jsou v tomhle ohledu skvělý barometr. Když je v rodině pohoda, září štěstím. Když se vzduch naplní napětím, zalezou do ulity. A to je to, co mě nejvíc štve. Kvůli dospěláckým tahanicím trpí ti nejmenší.
Miloš se nakonec sebral a odešel do garáže. Tchýně triumfovala. A já jsem zůstala sedět u stolu s hořkou pachuť v ústech. Nejen ze spáleného masa, ale hlavně z té zkažené atmosféry. Pak jsem si řekla, dost. Tak to prostě nepůjde. Grilování je prostě takový lakmusový papírek rodinných vztahů. Odhalí všechny ty skryté animozity, rivality a nevyřešené spory. Ale zároveň je to příležitost se zasmát, i když se to zrovna moc nedaří. Takže příště, až se pustíte do grilování, připravte si nejen marinádu a uhlí, ale i pořádnou dávku trpělivosti a humoru. Protože spálené maso se dá vyhodit, ale zkažená rodinná pohoda se opravuje mnohem hůř. Jak to řešíte vy? Řešíte to vůbec?
