Článek
Žijeme v digitálním věku, kde sociální sítě propojují generace… tedy, teoreticky. V praxi to občas vypadá spíš jako bitevní pole, kde se střetávají odlišné pohledy na svět a na to, co je „vhodné“ sdílet online. A chudák Markéta se ocitla přímo uprostřed této frontové linie, s hlavní zbraní v podobě svého Instagramového profilu a hlavním nepřítelem – její milovanou tchyní.
Všechno začalo nenápadně. Po svatbě si Markétina tchyně, paní Eliška, s nadšením založila Instagram, aby mohla sledovat život svého synáčka a jeho nové manželky. Markéta to brala s úsměvem. Fajn, ať vidí, co děláme, kde trávíme dovolenou, jak nám chutná babiččin recept na svíčkovou, když ho Markéta konečně uvaří správně. Jenže paní Eliška brzy pochopila, že Instagram není jen okénko do idylického rodinného života. Je to také platforma pro sdílení momentek z běžného dne, včetně těch, které se nemusí nutně líbit všem.
Markéta, mladá žena s moderním pohledem na svět, občas sdílela fotky, které podle paní Elišky překračovaly hranice dobrého vkusu. První varování přišlo po Markétině víkendu s kamarádkami na wellness pobytu. Jedna z fotek zachytila Markétu v plavkách u bazénu, s úsměvem od ucha k uchu a – ano, přiznejme si – s trochu hlubším výstřihem. Markéta si na tom nic zvláštního neviděla. Bylo horko, cítila se dobře, a ta fotka vyjadřovala její pohodu. O pár hodin později jí zazvonil telefon. Na displeji svítilo jméno „Maminka Eliška“. Markétě lehce sevřelo žaludek. Tušila, že tohle nebude obyčejný hovor o počasí. „Ahoj, Markétko,“ ozvalo se z telefonu tónem, který předznamenával blížící se bouři. „Viděla jsem tu tvoji fotku na Instagramu.“ „Ahoj, paní Eliško. Jo, z wellnessu. Bylo to fajn,“ snažila se Markéta o neutrální tón. „Fajn? Markétko, ten výstřih byl ale… no, řekněme si upřímně, trochu moc. Jsi vdaná žena, neměla by ses takhle vystavovat.“ Markéta oněměla.
Tohle nečekala. „Paní Eliško, to byla jen fotka u bazénu. V plavkách. Vždyť to je normální.“ „Možná pro tvoji generaci,“ odvětila tchyně s povzdechem. „Ale já si myslím, že by si měla dávat pozor na to, co dáváš na internet. Přece jenom reprezentuješ naši rodinu.“ Markéta cítila, jak se jí vaří krev. Reprezentuje rodinu? Kvůli fotce v plavkách? „S dovolením, paní Eliško, ale svůj Instagram si spravuji sama a myslím si, že na fotce nebylo nic pohoršujícího.“ Hovor se pak stočil k obecným pravidlům slušného chování na internetu a skončil tichým, napjatým rozloučením. Markéta si povzdechla a zamyslela se, jestli si má paní Elišku na Instagramu zablokovat. Ale pak si uvědomila, že by to asi vyvolalo ještě větší konflikt.
Bohužel, tohle nebyl ojedinělý incident. Paní Eliška pravidelně monitorovala Markétin profil a neváhala komentovat jakýkoliv její „přešlap“. Jednou jí volala kvůli fotce s kamarádkou, kde měly na sobě krátké šaty. Jindy se ozvala kvůli stories z večírku, kde se Markéta smála a tančila s drinkem v ruce. Vždycky to začínalo nevinným „Ahoj, Markétko, viděla jsem…“ a končilo moralizováním o vhodném chování vdané ženy. Markéta se cítila jako pod neustálým dohledem Velkého bratra, akorát v tchynině sukni. Začala pečlivěji zvažovat, co na Instagram dává. Ale zároveň v ní rostla frustrace. Proč by se měla omezovat a cenzurovat jen proto, že její tchyně má o jejím životě jiné představy?
Její manžel, Tomáš, se snažil hrát roli mediátora. „Mami to tak nemyslí, ona se jen o tebe bojí,“ říkal, ale Markéta v jeho hlase slyšela spíš snahu o uklidnění situace, než skutečné pochopení. „Bojí? Bojí se, že mě někdo uvidí v plavkách? Tomáši, to je přece směšné! Jsem dospělá žena a můžu si na svůj Instagram dávat, co chci.“ „Já vím, zlato, ale ona je z jiné generace. Pro ni je to prostě… jiné.“ Jenže Markétě už docházela trpělivost s argumentem „jiné generace“. Ano, paní Eliška vyrůstala v jiném světě, ale to neznamená, že má právo ji neustále poučovat a kritizovat její způsob života. Začala se ptát sama sebe, jestli má vůbec smysl sdílet cokoli online, když ví, že to bude podrobeno přísnému tchyniněmu auditu. Zvažovala, že si založí soukromý profil, kam by měla přístup jen její blízcí přátelé. Ale pak si řekla, proč by se ona měla omezovat? Proč by měla ustupovat něčímu zastaralému pohledu na svět?
Jednou, po dalším telefonátu ohledně „příliš odvážného“ výstřihu na fotce z rodinné oslavy, Markéta konečně vybuchla. Když jí paní Eliška s káravým tónem řekla: „Markétko, mysli na to, že jsi vdaná žena…“, Markéta jí skočila do řeči: „A vy, paní Eliško, myslete na to, že jsem dospělá a svůj život si řídím sama. A svůj Instagram taky.“ V telefonu zavládlo ticho, které by se dalo krájet. Pak paní Eliška tiše řekla: „Já jen chci, abys byla šťastná, Markétko.“ „Já jsem šťastná,“ odvětila Markéta. „A součástí mého štěstí je i to, že se můžu svobodně vyjadřovat.“
Od té doby se tchyniny telefonáty ohledně Markétiných fotek trochu omezily. Možná paní Eliška konečně pochopila, že její snaha o kontrolu má opačný efekt. Možná si uvědomila, že Markéta není malá holčička, kterou je třeba usměrňovat. Markéta si paní Elišku neodstranila ze sledování. Ale začala si dávat větší pozor na to, co sdílí – ne proto, že by se chtěla přizpůsobit tchyniným představám, ale proto, aby si ušetřila ty nepříjemné telefonáty. A občas, když sdílela fotku, u které tušila, že by se paní Elišce nemusela líbit, si pro sebe s úsměvem pomyslela: „Tohle je pro tebe, maminko.“ Protože i v tomhle digitálním věku občas platí staré dobré pravidlo: co na srdci, to na Instagramu. A co na Instagramu, to občas na telefonu.
