Článek
Štědrý den na pohotovosti, ideální začátek pohádkového dne, že? Já jsem měla jasný plán, přežít den, udržet klid a doufat, že nic zvláštního nenastane. Jenže dveře se otevřely a chaos mě přivítal s otevřenou náručí.
Prvním „pacientem“ byla paní, která tvrdila, že její kočka se rozhodla stát vánočním teroristou. Kočka totiž shodila z vánočního stromku všechny ozdoby a paní spadla, když ji odháněla. Přinesla s sebou nejen odřené koleno, ale i kočku v náručí, která se tvářila nevinně. „Tohle je vánoční tradice, která selhala,“ vysvětlovala, zatímco jsem se snažila udržet smysl pro profesionalitu.
Pak přišel mladík, který se vyděsil, protože snědl „omylem“ cukroví pro psa. „Ale já jen ochutnal… pro kontrolu!“ mumlal a tvářil se jako vánoční tragéd. Ukázalo se, že sice jeho žaludek nebyl nadšený, ale katastrofa byla spíš komická než nebezpečná.
Pak přišel děda s úsměvem, že dostal od vnuka nové kolečkové brusle a „chce si vyzkoušet, jaké to je být zase mladý“. Výsledek? Děda boural už po dvou krocích po chodbě pohotovosti a skončil s nataženým ramenem. Samozřejmě se snažil tvářit hrdinsky: „Já jen trénuju na příští Vánoce!“ Přitom se jeho vnouček smál tak, že se držel za břicho, zatímco my s kolegyní stěží potlačovaly smích.
Největší hit dne přišel s dívkou, která omylem spolkla snubní prstýnek schovaný v cukroví. „Chtěla jsem jen ochutnat perníček…“ vysvětlovala s očima jako talíře a rukama si držela břicho. Její výraz byl směs paniky a rozpaků. Celá čekárna se držela smíchu, jen my s kolegou jsme museli zachovat profesionální tón a připravit sled RTG, zatímco ona mumlala, že to bude „nejméně romantický Štědrý večer“.
Mezitím přišla rodina s lehkým panickým výrazem. Dítě tvrdilo, že má „něco špatného v břiše“, ale nevěděli přesně co. Maminka vysvětlila, že měla na lednici připravené léky, a teď najednou „něco chybí“. Dítě bylo vyděšené, rodiče ještě víc, a všichni se snažili vzpomenout, zda si někdo opravdu vzal pastilku, nebo jestli ji snědlo dítě spolu s vánočním cukrovím. Po hodině vyšetření, kdy jsme se drželi smíchu, jsme zjistili, že šlo jen o placebo, kapsle z čokoládových bonbónů, které maminka před týdnem schovala jako „vánoční překvapení“. Rodina si oddechla a dítě se tvářilo hrdě. „Já zachránil vánoce!“
Během odpoledne se objevila i paní, která tvrdila, že má „vánoční migrénu způsobenou třemi druhy punče najednou“. Její teorie byla, že kombinace alkoholu, citrusů a světel stromku spustila mozkovou bouři. A já si jen sedla a přemýšlela, že někdy je medicína přísně vědecká, ale Vánoce nikdy.
A samozřejmě nesměl chybět pán, který tvrdil, že se pokusil připravit flambované cukroví a lehce si popálil dlaň. Jeho dramatický výraz a komentáře typu „Cítím se jako hrdina pohádky, která šla špatně!“ byly přesně to, co očekáváte od vánoční pohotovostní epizody.
Večer, když se konečně zavřely dveře a já si sedla s hrnkem čaje, uvědomila jsem si jednu věc. Štědrý den na pohotovosti je vlastně absurdní show, kde lidé přicházejí s vlastními malými katastrofami a přitom se smějí, pláčou, vyděsí a nakonec přežijí. Od koček po kolečkové brusle, od cukroví pro psy po snězené snubní prsteny, od zmizelých léků po flambované dezerty, každý přináší svůj příběh a lehce posune hranice reality.
A víte co? Přestože jsem byla unavená, někdy zaskočená a občas pokrytá cukrovím, smála jsem se od srdce. Protože nakonec to jsou právě tyto chvíle, šílené, nečekané, lidské, které dávají Vánoce dohromady.
A já? Já přežila svůj první Štědrý den na pohotovosti, plná historek, které budu vyprávět ještě dlouho, a s vědomím, že někdy je absurdní chaos tím nejlepším vánočním dárkem.
