Článek
Byl to úplně obyčejný den. Malý začal kníkat, a tak jsem ho jemně přitáhla k sobě a přikryla šátkem. Nikdo neviděl prso, nikdo neviděl bradavku, nebyl slyšet ani zvuk. Jen ten jemný, něžný moment mezi matkou a dítětem. Jenže to bylo moc. Pro ni. Ženu naproti, evidentně v legínách za pět tisíc a s výrazem, že jí patří celý svět. Otočila se ke mně, přimhouřila oči a s teatrálními grimasami vypálila tu svoji perlu:
„Běžte si s tím jinam.“
Jako kdybych tam vybalila syrový steak a začala ho porcovat na dětském stolku. Nebo snad předváděla erotické číslo.
Tělo ženy je v pořádku. Jen když mlčí a prodává.
Nejvíc mě na tom fascinuje ta pokrytecká dvojakost. Když ženská vyleze na billboard v podprsence s popiskem „Zamiluj se do nového střihu“, všichni se usmívají. Když se ale ženský prs objeví kvůli něčemu tak přízemnímu jako je výživa dítěte, je to rázem odporné. Nechutné. Nevhodné. Máme se „uklidit“.
Ano, uklidit. Pryč. Ze zorného pole těch, kteří si přišli do kavárny „odpočinout“. Kdo by se totiž chtěl dívat na něco tak přirozeného jako je dítě, které saje mléko z prsu své mámy. Fuj.
Nejsem inkubátor. A ne, nepůjdu se schovat.
Představa, že bych měla odejít na toaletu, aby se nějaká slečna necítila „nekomfortně“, je absurdní. Stejně absurdní, jako kdyby vám někdo řekl, že si máte jít sníst polévku na veřejné WC, protože tím „rušíte atmosféru“. Ať si zkusí ta paní sednout s kafem mezi záchodové mísy a plačící dítě. Možná pak pochopí, že některé věci mají právo být tam, kde se žije – ne tam, kde se splachuje.
Kojení není exhibice. Je to péče. Je to přirozený instinkt. Je to přežití. A nikdo, opravdu nikdo, nemá právo říkat ženě, kam si s tím má jít.
Já už se stydět nebudu. Styďte se vy.
Dlouho jsem takovým lidem ustupovala. Otočila se, šla jinam, zakryla se až po nos. Ale dnes už ne. Už nebudu potichu, když mi někdo dává najevo, že moje mateřství je nevhodné. Že moje dítě je „příliš hlasité“. Že moje mléko je „příliš osobní“. Ne, dámo v legínách, já si tady klidně sednu znovu. Klidně i bez šátku. Protože tohle není o mně. Tohle je o vás.
O vaší neschopnosti vidět něco skutečného. O vaší potřebě filtrovat svět skrz pohodlí, estetiku a přetvářku.
