Článek
Devět set devadesát devět článků o „správné výchově“, tisíc samozvaných odbornic z mateřských skupin a deset tisíc dobře míněných rad od tchyně. Jenže nikdo z nich tu nebyl, když jsem brečela ve sprše a doufala, že malý neusne na zemi, zatímco já přemýšlím, jak utéct. Nikdo z nich mi nešel pomoct, když jsem už třetí den neměla čas si umýt vlasy a dítě mi lezlo po hlavě.
A tak jsem mu prostě strčila do ruky mobil. Bez výčitek. Bez omluvy. Protože jsem věděla, že jestli to neudělám, vyhořím. A vyhořelá máma je horší než jakýkoli displej. To si zapamatujte, vy soudci z Facebooku.
Realita není Pinterest
Moralistky, co mají v kuchyni bílý porcelán a děti, které „nikdy“ neviděly tablet, by mě rády ukamenovaly. Jenže jejich děti možná tráví hodiny u babičky, u chůvy nebo v soukromé školce. Já jsem doma 24/7, nemám čas, nemám sílu, a hlavně nemám pauzu. A když nemáte pauzu, začnete nenávidět vlastní dítě. To je ta pravda, kterou se bojíte říct nahlas.
Mobil není náhrada lásky. Mobil je hasicí přístroj. Nepoužívám ho denně, ale když ho potřebuju, zachraňuje mě. Protože hodina pohádky je míň škodlivá než deset minut mámy na pokraji nervového zhroucení.
Dítě není rukojmí, máma není robot
Můj kluk se směje, tancuje, zpívá písničky, které slyší z mobilu. Mluví se mnou víc, ne míň. A já mám aspoň možnost si dát kafe, dojít na záchod nebo prostě dýchat. Nechápu, proč by to mělo být tabu. Proč se pořád tváříme, že matka má být dokonalý stroj, který nepotřebuje pauzu. Já nejsem robot. Jsem člověk. A přežít tyhle první roky mateřství je dřina větší než plný úvazek.
Přestaňte dělat z matek mučednice
Takže až příště uvidíte, jak moje dítě sleduje na mobilu pohádku, zeptejte se sami sebe: chcete mámu, která se hroutí, nebo mámu, která je klidná a schopná fungovat? Protože já volím druhou variantu. Bez výčitek. Bez omluvy. A jestli vám to vadí, koukejte jinam.
