Článek
Život ve městě není pro každého. A tak to má být. Město je místem příležitostí, pokroku a neustálého pohybu. Ale pokud si někdo myslí, že, i když na to nemá finance, má nárok žít ve městě jen, protože „tam přece vždycky bydlel“ nebo „tam má všechno blízko“, je na čase říct to na plná ústa: Nemáš na to? Tak si sbal kufry a najdi si levnější místo k životu.
Nežiješ, přežíváš
Mít minimální mzdu a žít ve velkém městě je jako snažit se naplnit bazén čajovou lžičkou – zbytečné, frustrující a úplně zbytečné. Stěžovat si, že nájem je příliš vysoký, potraviny drahé a doprava neúnosná, nepomůže. Realita je jednoduchá: města nejsou stavěná pro ty, kteří si je nemůžou dovolit. Pokud pracujete za minimální mzdu a platíte většinu výplaty za nájem jednopokojového bytu v centru, je něco špatně. Ale ta chyba není ve městě, zaměstnavateli nebo systému.
Život ve městě je otázkou volby. Nikdo vás nenutí zůstávat na místě, které finančně nezvládáte. Existuje spousta menších městeček či obcí, kde jsou náklady na život podstatně nižší. Ano, není tam tolik kaváren, multikin nebo obchodních center. Ano, práce tam možná není tolik na výběr. Ale pokud si nemůžete dovolit žít ve velkém městě, není to zkrátka místo pro vás. Tečka.
Město není charita
Často slýcháme argumenty typu: „Ale já tu mám rodinu a přátele.“ „Co bych dělal na vesnici?“ „Já jsem tu vyrostl!“ A co jako? Stát není povinný vás živit jen proto, že se vám líbí ruch velkoměsta. Pokud si nemůžete dovolit pohodlně žít, platit nájem, mít na jídlo a občas si dopřát trochu zábavy, tak tam prostě nemáte co dělat.
Každý by chtěl bydlet v centru, mít všechno po ruce a neřešit peníze. Ale realita je taková, že život ve městě je luxus, ne samozřejmost. A luxus si zaslouží ti, kteří na něj mají. Tedy ti, kteří buď vydělávají dostatečně, nebo ti, kteří mají schopnosti a vůli najít si lepší práci. Pokud nejste ani jedno, město vám nemá co nabídnout.
Někteří lidé nejsou ochotní se přizpůsobit
Hodně lidí by raději strádali, než aby přiznali, že životní styl, který si zvolili, pro ně prostě nefunguje. Mají pocit, že přestěhovat se jinam je selhání. Ale není většího selhání než zůstávat někde, kde si člověk nemůže dovolit uspokojit ani základní potřeby jako je kvalitní jídlo, oblečení a podobně. Kolik lidí raději živoří, než aby udělali ten „strašný krok“ a našli si bydlení někde, kde si mohou dovolit nejen zaplatit nájem, ale třeba i trochu ušetřit?
Město má jasná pravidla – je to místo pro ty, kteří se chtějí posouvat kupředu, kteří dokážou přežít v konkurenčním prostředí. Pokud na to nemáte, nikdo vás nenutí se držet. Ale místo toho slyšíme nekonečné nářky o tom, jak je život ve městě těžký. A co čekáte? Že vás ostatní budou litovat? Město nemá soucit, město má jen ceny.
