Článek
Dnešní svět je posedlý výkonem, termíny a neustálým strachem z toho, co bude zítra. Já jsem se rozhodla, že tuhle hru už hrát nebudu. Minulé pondělí jsem šéfovi položila výpověď na stůl bez toho, aniž bych měla domluvené cokoli jiného. Kolegyně v kanceláři na mě koukaly jako na blázna. „Z čeho budeš platit nájem? Co složenky?“ ptaly se s hrůzou v očích. Jen jsem se usmála. Odpověď je totiž jednoduchá: Mám rodiče, kteří mě milují. A rodina je tu od toho, aby si pomáhala, ne?
Moje duševní zdraví je přednější než výplata
Poslední rok v korporátu mě ničil. Ranní vstávání s úzkostí, nekonečné tabulky a pocit, že marním své nejlepší roky v šedé budově. Došla jsem k závěru, že žádná výplata nestojí za to, abych se cítila vyhořelá ve třiceti letech. Potřebuji pauzu. Potřebuji najít samu sebe, cestovat, číst a prostě jen být.
Někdo by mohl říct, že je to nezodpovědné. Ale já to vidím jinak. Je nezodpovědné se ničit pro cizí zisky. Peníze jsou jen prostředek, nikoliv cíl.
Máma s tátou to chápou, vždyť mě vychovali
Když jsem rodičům řekla, že jsem skončila a budu teď nějakou dobu potřebovat finanční injekci, tátu sice trochu polil pot, ale máma ho hned uklidnila. Vědí, jak jsem byla nešťastná. Vždyť to byli oni, kdo mě učil, že rodina drží vždycky spolu. Celý život pracovali, mají naspořeno a já jsem jejich jediné dítě. Pro koho jiného by ty peníze měli mít?
Nepřijde mi na tom nic špatného. Je to přirozený koloběh. Teď potřebuji pomoct já, a až oni budou staří a nebudou moct, já se o ně postarám. Je to tichá dohoda, která u nás doma platila vždycky. Díky nim si teď můžu dovolit ten luxus nepracovat a hledat to, co mě skutečně naplňuje.
Kritika okolí? Jen čistá závist
Samozřejmě se najdou tací, kteří mě nazývají „věčným dítětem“ nebo „parazitem“. Jenže tito lidé jen závidí, že nemají takové zázemí jako já. Žijí v neustálém strachu, protože se nemají o koho opřít. Já mám a nestydím se za to. Využívat rodinnou solidaritu není selhání. Je to privilegium, za které jsem vděčná. Místo abych seděla u počítače a dělala práci, kterou nenávidím, můžu teď trávit víc času s mámou na zahradě nebo pomáhat tátovi v dílně. Vlastně nás to teď sblížilo víc než kdy dřív. Jsme rodina a v nouzi se pozná přítel a u nás to platí dvojnásob.
