Článek
Vždycky jsem říkala, že největším bohatstvím člověka není to, co má v bance, ale to, koho má kolem sebe. Celý život jsem si spořila. Každou korunu, kterou jsem neutratila za zbytečnosti, jsem ukládala stranou. Myslela jsem si, že to bude moje „jistota“ na stáří, na lázně nebo na opravu střechy. Ale minulý týden jsem se podívala na své dvě děti, na jejich unavené tváře a nekonečné starosti s hypotékami, a pochopila jsem jednu věc: Oni ty peníze potřebují teď. Já už dožívám, ale oni mají život před sebou.
Radost v jejich očích je víc než klidný důchod
Když jsem jim předala obálku s vkladní knížkou, nejdřív se zdráhali. „Mami, to nemůžeme přijmout,“ říkali mi. Ale já viděla, jak se jim ulevilo. Dcera má konečně na nové auto, aby mohla bezpečně vozit vnoučata do školy, a syn může splatit tu tíživou půjčku, která mu nedala spát.
Vidět ten kámen, co jim spadl ze srdce, pro mě bylo víc než deset dovolených u moře. Lidé mi říkají, že jsem bláhová, že bych si měla nechat rezervu na horší časy. Ale jaké horší časy by mohly přijít, když vím, že moje děti jsou v bezpečí a šťastné? Moje štěstí je přece odvozené od toho jejich.
Stačí mi málo, hlavně když jsme spolu
Mnoho mých vrstevnic si potrpí na nové oblečení nebo drahé krémy. Já se ale nejlépe cítím ve své staré zástěře, když vnučkám peču buchty. K čemu by mi byly tisíce na účtu, kdybych věděla, že se moje děti trápí? Teď mám prázdný spořicí účet, ale srdce mám přetékající láskou.
Věřím, že dobro se člověku vždycky vrátí. Moje děti jsou hodné a vím, že kdybych někdy něco potřebovala, nenechají mě v nouzi. Jsme přece rodina. Peníze přicházejí a odcházejí, ale pouto, které mezi námi je, se nedá koupit za žádné miliony.
Osvobození od hmotných věcí
Vlastně se mi teď dýchá mnohem lépe. Už se nemusím bát o to, jestli inflace nesníží hodnotu mých úspor, nebo jestli mě někdo neokrade. Nemám nic, co by se dalo vzít, kromě mých vzpomínek a lásky mých blízkých. A to je pocit, který je k nezaplacení.
Jsem ráda, že jsem to udělala. Každý večer usínám s úsměvem, protože vím, že v dceřině nové kuchyni se už vaří a syn si po dlouhé době koupil něco pro radost. Moje úspory splnily svůj účel, přinesly radost tam, kde byla nejvíc potřeba. A o tom by přece život měl být, ne? O dávání.
