Článek
Ne, moje dítě se nezbláznilo. Jen přesně kopíruje svět, ve kterém žije. Svět, kde se láska měří krabicemi a radost účtenkou. A kde se desetileté děti naučily vyslovovat částky, ze kterých dospělým cuká oko.
Desetiletá dcera chce dárky za 30 000 Kč. A já se mám jako co? Zasmát a jít si pro půjčku?
Vánoce se zvrhly v aukci. A děti jsou její nejlepší zákazníci
Tohle není „dětská rozmařilost“. To je produkt reklam, TikToku, spolužáků, influencerů a rodičů, kteří se bojí říct „ne“, aby nebyli za chudáky. Dárky už nejsou překvapení. Jsou objednávka. A kdo ji nesplní, „zklamal“.
Jenže víte, co je nejvíc absurdní? Že tlak není jen na děti. Tlak je hlavně na rodiče. Aby „to zvládli“. Aby děti nebyly „socky“. Aby dítě nemělo pocit, že je horší. A tak se z Vánoc stala soutěž: kdo dá víc, kdo dá dražší, kdo dá víc značek.
A dítě se v tom naučí jednoduchou rovnici: když chci, dostanu. Když nedostanu, budu trpět a někdo je viník, který za to může.
Půjčka na dárky je finanční sebepoškozování
Půjčit si 30 000 Kč kvůli Vánocům není „oběť“. To je hloupost, která se tváří jako láska. Protože půjčka není kouzlo, které zmizí 26. prosince. Půjčka je dluh. Úroky. Splátky. Další stres. Další hádky. A krásná lekce pro dítě: když chceš, někdo se kvůli tobě zadluží. A prý je to normální.
Není.
Dárky za třicet tisíc nejsou „Vánoce“. To je budoucí problém.
„Zklamu ji“? Ne. Zklamu její iluzi
Ano, bude zklamaná. Možná bude naštvaná. Možná řekne, že ji nemiluju. Děti to umí – házet emoce jako granáty, protože neznají ještě nic jiného než „chci“. Ale zklamat dítě není vždycky zlo. Někdy je to výchova.
Zklamání je součást života. A upřímně: lepší zklamání ve věku deseti než životní krach ve dvaceti, až zjistí, že svět jí nic nedluží.
Když jí dneska koupím vše, co chce, nekupuju jí radost. Kupuju si klid. Kupuju si ticho. A hlavně si kupuju iluzi, že jsem dobrá matka. Jenže dobrá matka není ta, která všechno zaplatí. Dobrá matka je ta, která nastaví dítěti hranice.
Vánoce ano, ale ne bankomat
Já bych nešla do půjčky. Nikdy. A místo toho bych to otočila tvrdě a jasně:
- Dostaneš jeden větší dárek (s realistickým rozpočtem), plus pár menších.
- Zbytek? Přání se mohou plnit postupně: narozeniny, odměny, brigáda v budoucnu, šetření.
- A hlavně: vysvětlit, odkud se peníze berou. Kolik stojí bydlení, jídlo, kroužky. Bez dramat. Fakta.
Protože dítě si nemá myslet, že peníze rostou mamince v peněžence.
Největší dárek, který jí můžete dát, není věc.
Možná bude letos chvíli zuřit. Možná to budou „nejhorší Vánoce na světě“. Ale pak to přejde. A to, co jí zůstane, je poznatek: nejsi střed vesmíru. Ne všechno dostaneš. A láska se nekupuje.
A jestli se bojíte, že „ji zklamete“, zkuste si představit opačný scénář: půjčíte si, nakoupíte, ona si zvykne. Příští rok bude chtít víc. A vy už nebudete rodič. Budete bankomat, který se bojí odmítnout.
Já radši budu matka, která ustojí pár slz, než žena, která se kvůli Vánocům potopí v dluzích a nazve to láskou.
