Článek
„Zase to přeháníš.“ Jasně. Já. Ne vaše klapačky.
„Ty to moc hrotíš.“
„To si bereš moc osobně.“
„To už je dávno, proč to pořád vytahuješ?“
Tohle poslouchám pokaždé, když se odvážím říct, co se u nás doma dělo. Oni mají pohodlnou amnézii. Já ne. Oni si pamatují „hezky jsme tě vychovali“. Já si pamatuju přesnou intonaci každé urážky, která mi rozsekala sebevědomí na kusy.
Oni si pamatují rohlíky. Já, jak mi lámali osobnost
Rodina miluje svoje retro historky: Jak mě vozili na kroužky, kupovali rohlíky po škole, platili mi kroužky.
Já si mezi tím pamatuju:
„Jsi tlustá, kdo by tě chtěl.“
„Drž pusu, nebo ti ji někdo zavře.“
„Nejsi moc chytrá, ale nějak se uživíš.“
Oni tomu dnes říkají „tvrdá výchova“ nebo „sranda“. Já si pamatuju, jak jsem ve dvanácti nenáviděla vlastní odraz a ve dvaceti brala kdejakého blbce, protože v hlavě znělo: buď ráda, že tě vůbec někdo chce.
„To bylo jinak.“ Ne, nebylo
Když připomenu konkrétní věty, nastoupí klasika:
„To jsme tak nemysleli.“
„To sis špatně vyložila.“
„To si vymýšlíš.“
Ne. Nevymýšlím. Byla jsem tam. Pamatuju si barvu stolu, na který jsem zírala, když mě ponižovali. Pamatuju si šustění ubrusu, když jsem u večeře polykala slzy. Pamatuju si, v čem jsem byla oblečená, když o mně prohlásili, že vypadám „jak od popelnice“.
Tohle nejsou přehnané vzpomínky. Takhle vypadá paměť člověka, kterému bylo opakovaně řečeno, že je nic.
Mlčet kvůli „rodinnému klidu“ už nebudu
Teď, když se ozvu, nastoupí rodinná policie:
„Rodina má držet při sobě.“
„Neřeš staré věci.“
Přeloženo: mlč, ať nám nezničíš pohodu. Jenže já už nechci pohodlí pro ty, co mě uráželi. Chci klid pro tu, která to celé přežila. Když držím pusu, žiju jejich verzí příběhu. Když mluvím, konečně žiju tu svojí. A jestli to znamená, že se u nedělního oběda někdo začne kroutit? Tím líp. Aspoň jednou je jim nepříjemně za něco, co jsem prožívala roky já.
Nemusím zapomenout, aby jim bylo líp. Nemusím odpustit na povel. Můžu žít dál i s tím, že si pamatuju všechno – jejich slova, tón, ticho po nich. A jestli jim to vadí? Výborně. Moje paměť není problém. Je to důkaz. A já už konečně přestávám mlčet.
