Článek
Když mi matka položila na stůl šanon s nápisem „Náklady na tebe“, myslela jsem, že je to špatný vtip. Nebyl. Pečlivě sepsané položky – od plenek za 1 800 Kč po školní lyžařský kurz, který jsem protrpěla s angínou. Našla jsem tam i účtenku za moji první kytaru, kterou mi sami navrhli koupit, a přitom mi ji po roce prodali „aby se ušetřilo“. Celková suma? Pět milionů korun. A prý nastal čas to vrátit.
Rodinné vydírání v přímém přenosu
Otec s vážnou tváří prohlásil, že „investice musí mít návratnost“. Matka přidala jedovatý úsměv a připomněla, že „mohli mít klidný život, kdyby mě neměli“. Ano, tohle mi řekla žena, která mě porodila. A teď po mně chtějí, abych jim ten „náklad“ finančně dorovnala. Prý mám být ráda, že si na mě vůbec našli čas, že jsem dostala „lepší start“ než jiní. Přitom ten jejich „lepší start“ byla hlavně kontrola, manipulace a neustálé porovnávání s dětmi sousedů.
Když rodiče ztrácí soudnost a hrají na city
V jejich hlavách jsem finanční projekt. Peněženka na dvou nohách. Vzali všechny své špatné životní volby, přepočítali je na koruny a teď to chtějí hodit na mě. Argumentují tím, že „děti by měly být vděčné“. Jenže vděčnost není povinnost splácet fiktivní dluhy. A už vůbec to není povinnost poslouchat ponižující řeči o tom, jak „drahá“ jsem byla.
Realita jejich „oběti“
Řekněme si to na rovinu – moje dětství nebylo žádný zázrak. Ano, měla jsem co jíst a měla jsem střechu nad hlavou, ale taky jsem měla rodiče, kteří každý můj neúspěch používali jako důkaz, že do mě investovali zbytečně. Když jsem chtěla na střední školu, slyšela jsem: „Na to nemáme.“ Ale na nový zahradní altán měli vždycky. Oni se mnou nežili, aby mi dali lásku a podporu. Oni se mnou žili, aby si mohli odškrtnout „splněno“ v seznamu životních povinností.
Moje odpověď, která jim zavřela pusu
Podívala jsem se jim do očí a řekla: „Dobře, pět milionů vám dám. Ale jen pokud mi vyplatíte kompenzaci za všechny psychické újmy, roky ponižování a to, že jste mě naučili víc se bát než věřit si. Připočteme i úroky – 30 let čekání je dost dlouhá doba.“ Nastalo ticho. Otec zrudl, matka se začala smát tím svým pasivně-agresivním způsobem, ale já jsem viděla, jak se jim ten jejich geniální plán začíná rozpadat.
Pravda, kterou nechtějí slyšet
Dítě není investice. Není to projekt s návratností, není to akcie, kterou můžete prodat, až vás omrzí. Dítě není povinno svým rodičům vyplácet dividendy jen proto, že se rozhodli ho přivést na svět. A jestli vám vaše dítě přijde „drahé“, tak jste měli radši investovat do psa. Ten aspoň nebude mít odvahu vám připomenout, jak mizerní jste byli „rodiče“.
Konec mýtu o „vděčnosti“
Ne, nejsem nevzdělaná nevděčná holka. Jsem dospělá žena, která si uvědomuje, že láska a podpora se nevyčíslují. A rozhodně se nevymáhají. Jestli jim šlo o peníze, měli si pořídit spořící účet, ne dítě. A jestli jim šlo o „návratnost“, tak měli počítat s tím, že každá investice nese riziko – a někdy i ztrátu.
Možná tohle zní krutě, ale realita je jednoduchá: rodiče, kteří se snaží z dětí udělat bankomat, skončí s prázdnou. A nejen v peněžence, ale i v srdci. Protože vztahy, které se měří v korunách, jsou stejně falešné jako jejich představa o rodičovství.
