Článek
Kolik že stojí vstupné na průměrný český zámek? Tři sta, čtyři sta za dospělého? A co když jdete s partnerem, dvěma dětmi a babičkou? Tisíc dvě stě? A to se ještě ani nezačalo mluvit o parkování, zmrzlině nebo upomínkových předražených nesmyslech.
Zlatý Louvre – tam mě aspoň varují, že jdu do zahraničního turistického ráje. Ale když mi český kastelán strká ruku do peněženky s úsměvem „vždyť je to jen dvousetkorunová symbolika“, chce se mi řvát. Protože to není symbolika. To je daň za to, že si troufám chtít vidět svůj hrad.
Ano, svůj. Protože tohle nejsou žádné soukromé vily. To jsou národní památky, které jsme jako národ desítky let udržovali z veřejných peněz. Platili jsme je z daní, chránili jako dědictví, a teď se do nich smíme podívat jen za tučnou „vstupenku“?
Kultura pro bohaté. Ostatní ať si čumí přes mříže
Ještě horší je ten třídní rozměr. Kultura v téhle zemi se opět stává výsadou bohatých. Přesně jako za první republiky. Rodina s průměrným příjmem si dnes může vybrat: buď výlet na památku, nebo jídlo na týden. Ne, nepřeháním.
A neděje se to jen u šlechtických sídel. I malá venkovská muzea, která pamatuju z dětství jako přístupná a laskavá, dnes zvedají ceny, jako by se inspirovala v Disneylandu. Rodinné vstupné? Tisícovka. Ale klid, děti do tří let zdarma. Ještě, že umí chodit.
A co na to stát? Ministerstvo kultury bude pokyvovat hlavou, jak je důležité památky podporovat. No jasně. Ale místo podpory dostáváme kasu u vchodu. Vlastní kulturní bohatství si dnes musíš znovu koupit.
Až vám budou říkat, že se památky musí uživit
Ano, slyšela jsem to stokrát: „Památky se musí nějak uživit, peníze na provoz nestačí.“ Tak zaprvé: to není můj problém. A zadruhé: jestli máme na stamiliony na odměny pro politiky, máme mít i na to, aby se česká rodina mohla projít po hradě, kde se psala její historie.
Už mě unavuje, jak se všude škrtá kultura, ale zároveň se vykládají miliony na festivaly pro úzkou skupinu vyvolených, kde je víc PR než hodnoty. Chci, aby moje děti mohly zažít historii, nejen si ji googlit, protože vstupné bylo moc drahé.
A nechci poslouchat, že za to můžou „neziskovky“ nebo že „turisté rádi platí“. Já nejsem turista. Jsem občanka téhle země. A já mám právo na svoji historii bez daně za vstup.
Vraťte nám naše dědictví. Bez kas a bez ostudy
Kdy jsme se vlastně smířili s tím, že kulturní bohatství je byznys? Že když se chceme dotknout historie, musíme nejdřív sáhnout hluboko do peněženky? Kde je hranice, kdy se národní dědictví stalo zbožím?
Stát by měl okamžitě zrušit vstupné pro občany. Ne, neříkám, že zahraniční turisté mají mít všechno zdarma, ale my nejsme turisté. Jsme součástí toho příběhu. A že si ho musíme kupovat zpět? To není jen nemorální. To je do nebe volající drzost.
Takže příště, až vám někdo bude tvrdit, že vstupenka na zámek je „symbolická částka“, zeptejte se ho, jestli by chtěl taky symbolicky platit vstup do vlastního domu. Protože přesně tohle po nás stát chce. A já říkám: Dost.
