Článek
Ne, doma neuklízím. A víte co? Vůbec se za to nestydím. Uklizená domácnost pro mě není metrem hodnoty ani znakem životního úspěchu. Jestli máte pocit, že vás přesně tyhle činnosti definují, tak prosím, jděte si vyleštit skleničky. Já mám ale jiné priority – sebe a svůj čas.
Prach na poličce? No a co?
Lidi, co mě znají, už pochopili jednu věc – pokud přijdou ke mně domů, nesmí očekávat sterilní showroom. Ne, nevytírám podlahu každý den. Ne, neřeším každé smítko na poličce. A víte proč? Protože si raději užívám života. Sednu si s knížkou, vyrazím ven nebo si prostě jen tak odpočinu. Prach tu bude i zítra, já ale možná nebudu mít čas pro sebe.
Stereotyp, nás vězní
Proč by měl být zrovna úklid ženskou povinností? Protože to tak dělaly naše babičky? Protože se říká, že „žena musí mít doma pořádek“? Děkuju, nechci. Tyhle stereotypy mě nebaví a rozhodně se jimi nehodlám řídit. Moje hodnota není ve vyleštěném dřezu, ale v tom, jak žiju a co mi dělá radost.
Luxus neřešit
Nemám doma úplný chaos, nejsem bordelářka, ale rozhodně to nepřeháním. Nemám potřebu pořád něco pucovat. Když je třeba, vyřeší to robotický vysavač, umyju to, co je nutné pomocí nejmodernějších udělátek, které mi zkrátí práci na minumum, a víc se tím nezabývám. Klidně si jednou za čas zaplatím někoho, kdo se o větší úklid postará – a vyřešeno.
Nevidím důvod, proč bych měla být otrokem svého domova jen proto, že jsem žena. U nás doma uklízí ten, kdo má zrovna čas nebo energii. Partner má dvě ruce stejně jako já, a děti? Ať si uklidí svůj pokoj samy, alespoň se naučí něco do života.
