Článek
Každý den vstávám za tmy. Makám rukama, potím se, tahám, šlapu, bolí mě záda, bolí mě všechno. A večer, když padnu na gauč, otevřu sociální sítě a co vidím? Lidi, co celý den seděli v teplém kancelářském křesle, klikali myší a psali e-maily – a vydělali dvakrát tolik co já.
A to má být jako spravedlnost?!
Práce rukama = podřadnost?
Nejspíš žiju ve světě, kde se pot znevažuje a dřina považuje za něco méněcenného. Pracuješ rukama? Tak jsi prostě „nižší vrstva“. Ale když celý den sedíš u počítače a napíšeš prezentaci o ničem, jsi „odborník“. Jo, jasně. Hlavně že máš firemní kafe zdarma a multisportku.
My máme tak maximálně otlačené dlaně a mozoly.
Oni mají meeting. My máme puchýře
Když je venku třicet stupňů, my jsme na stavbě. Když mrzne, my házíme lopatou. A víte co oni dělají? Zoom call a power point. „Náročná porada.“
To jako fakt, náročná porada? Zkuste si celý den tahat palety, ohýbat se u pásu, stát osm hodin na nohách. A pak mi řekni, že tě „bolí hlava z komunikace“.
Vyhoření z Excelu?
To je další hit. Vyhoření z tabulek. Stres z e-mailů. Potřeba „digitální detox“. Přitom když vypnou wifi, půlka z nich zkolabuje. My si můžeme dovolit tak maximálně detox z cigaret a levné kávy z automatu.
A zatímco oni mají péči o duševní zdraví a masážní židle, my máme prošoupané boty a otlučené klouby.
Kdo tenhle svět nastavil?
Vydělávám polovinu toho, co člověk, který si neumaže ani prst. Nemá mozoly. Nemá špinavé nehty. Nemá modřiny. Ale má vyšší plat, větší respekt a ještě kecá o své „tvrdé práci“.
Ať si někdo z nich přijde zkusit den v montérkách. A pak se může vrátit k power pointu a snídaní s HR.
Už mě nebaví být neviditelný
My dřeme. Opravujeme, stavíme, vyrábíme, taháme, skládáme. Bez nás by se tenhle stát rozpadl na prach. Ale místo respektu dostáváme jen výsměch. Místo vděku nám říkají, že „si za to můžeme sami“. Jo. Možná jo. Možná jsme moc slušní, moc unavení, moc zvyklí držet pusu a makat.
Ale jednou nám dojde trpělivost. A pak si své kafe v kanclu budete muset uvařit sami. V budově, kterou si ale nejdřív musíte postavit. V rukavicích. S rozedřenými dlaněmi. A bez připojení k internetu.
