Článek
Chudoba důchodců? Tuhle iluzi bych s chutí jednou provždy zbourala. Neříkám, že neexistuje žádný senior v tísni. Ale obecně? Je to mýtus, který se recykluje jako politická berlička. Zatímco my, produktivní hňupové, počítáme každou korunu na hypotéku, školku, jídlo a MHD, důchodci sedí v kavárnách, jezdí po výletech a mají čas i energii na to, sepsat petici, že mají u doktora nepohodlné sedačky.
Zatímco si mladé rodiny lámou hlavu, jestli si můžou dovolit dvě másla, v Kauflandu se mezi regály prohánějí senioři s plnými vozíky — a opravdu ne s rohlíky za tři koruny haléřů. Čokolády, uzeniny, výběrové sýry, v akci nebo ne. Tvrdí, jak na to „nemají“, ale ve výsledku si žijí jako na permanentní All Inclusive pobytu.
Za moji práci — jejich rekreace?
Víte, co mě fakt žere? Že na tenhle život a rozmazlené stáří makám já. A všichni ostatní jako já. Lidé ve středním věku, kteří se mohou uštvat, aby jim to všechno zaplatili. Nejenže živíme stát, který jim důchod servíruje na stříbrném podnose, ale ještě máme držet pusu a krok, protože jsou přece „chudáci“.
A ne, nepřestanu se ptát, proč mají slevy úplně na všechno, i když jejich příjmy nejsou nijak tragické. Mají důchod, často příjem z pronájmu nemovitostí, úspory z doby, kdy se ještě dalo něco ušetřit, a navrch si ještě stěžují, že nemají na jídlo. To si ale koupí dvacet stíracích losů. Každý týden. Protože zrovna oni přece potřebují ten milion vyhrát.
Důchod je životní upgrade
Pravda je, že důchod není odměna za celoživotní práci. Důchod je doba, kdy si spousta lidí poprvé začne život užívat a na náš účet. Ne že bych jim to nepřála. Ale vadí mi ta hra na ublížené.
Dnešní senioři nejsou generace, která přežila válku a dřela do roztrhání těla. To už jsou ti, co žili v panelácích za hubičku, dostali byty od státu a dneska je prodávají za miliony. Tihle lidé mají často více než my. A přesto jim ještě stát cpe „pomoc“. Zatímco my se plácáme v ekonomickém očistci.
Odpočívejte si, ale nečekejte potlesk
Víte, co je nejvíc absurdní? Že máme v sobě zakořeněný reflex: neříkej nic proti důchodcům, je to neuctivé. Ale proč? Pokud mi babička při obědě nadává, že mladí neumí žít a že za komunistů bylo líp, mám jí ještě poděkovat, že mě moralizuje z pozice člověka, který nikdy neřešil tři zaměstnání, aby zaplatil nájem?
Už toho mám dost. Důchod není stigma. Není to ani bída. Je to fáze života, kdy má většina lidí víc volného času než kdykoli dřív a často víc peněz, než je ochotná přiznat.
