Článek
Výraz baby farmer neoznačoval skutečnou farmářku. Šlo o ženu, která za peníze převzala cizí dítě do péče. Mohla je pouze kojit, dlouhodobě vychovávat nebo mu údajně hledat nové rodiče.
V době, kdy neexistoval bezpečný systém adopcí a pěstounské péče, představovaly tyto ženy potřebnou službu. Mnohé se o svěřené děti staraly poctivě. Jiné však zjistily, že na nechtěných miminkách mohou snadno vydělat.
Svobodná matka neměla mnoho možností
Nemanželské těhotenství mohlo ve viktoriánské Anglii znamenat společenský pád. Žena riskovala ztrátu zaměstnání, odmítnutí vlastní rodinou i pobyt v chudobinci. Otec dítěte často zmizel a veškerá ostuda a starosti zůstaly na ní.
V novinách proto hledala inzeráty nabízející přijetí kojence do „slušné a milující rodiny“. Po zaplacení dohodnuté částky dítě předala cizí ženě. Někdy věřila, že se bude moci vrátit. Jindy se s ním loučila navždy.
Baby farmerka mohla tvrdit, že miminko adoptoval bezdětný pár. Protože neexistovaly důsledné evidence ani kontroly, matka neměla téměř žádnou možnost ověřit, zda dítě vůbec žije.
Jednorázová platba podporovala smrt
Pokud matka platila každý týden, pečovatelka potřebovala dítě udržet naživu. Mnohem nebezpečnější byla jednorázová částka určená na celou jeho budoucnost.
Několik liber nemohlo pokrýt roky jídla, oblečení a bydlení. Jestliže však miminko brzy zemřelo, peníze zůstaly pečovatelce. Na tento problém otevřeně upozorňovali už britští poslanci při debatě o ochraně kojenců v roce 1872.
Některé děti dostávaly jen tolik potravy, aby ještě několik dnů přežívaly. Jiné byly uklidňovány přípravky obsahujícími opium. Přestaly plakat a vyžadovat pozornost, zároveň však slábly a ztrácely schopnost přijímat potravu.
Jejich smrt se dala připsat průjmu, podvýživě nebo vrozené slabosti. Vysoká kojenecká úmrtnost pomáhala zakrývat, že v některých domech děti umíraly podezřele často.
V jednom domě našli devět umírajících dětí
Roku 1870 vtrhla policie do domu Margaret Watersové v londýnském Brixtonu. Uvnitř našla devět miminek, z nichž pět umíralo na podvýživu a otravu opiem. Vyšetřování souviselo se smrtí osmnácti dětí.
Watersová byla odsouzena za vraždu jednoho z nich a popravena. Její případ vyvolal pobouření a přispěl k přijetí prvního zákona regulujícího placenou péči o kojence.
Předpis z roku 1872 však obsahoval zásadní mezery. Vztahoval se především na osoby pečující o více malých dětí najednou. Stačilo tedy přijímat vždy pouze jedno miminko, často se stěhovat nebo je rychle předávat dál.
Amelia Dyerová slibovala milující domov
Nejznámější baby farmerkou se stala bývalá zdravotní sestra Amelia Dyerová. V novinových inzerátech se vydávala za slušnou vdanou ženu, která dítě přijme za vlastní. Od matek vybírala peníze i oblečení pro kojence.
Místo hledání nové rodiny děti krátce po převzetí škrtila bílou páskou, balila do papíru a házela do řeky. Dopadena byla v roce 1896 poté, co lodník nalezl balíček s tělem malé Heleny Fryové.
Policie objevila dalších šest těl a důkazy Dyerovou spojovaly nejméně s dvanácti vraždami. Odhady stovek obětí však nejsou spolehlivě doloženy. Za vraždu Heleny byla odsouzena a popravena.
Její případ vedl k přísnějším kontrolám a oznamování změn péče i úmrtí dětí. Skandál však odhalil víc než činy jedné vražedkyně. Ukázal společnost, která nejprve svobodné matce vzala pověst a možnost obživy, a potom nechala její dítě beze stopy zmizet.
