Porodnice za socialismu: Matky dostávaly děti podle rozpisu, otcové je směli vidět jen přes sklo

Na chodbě se objevila sestra a přivezla zavinuté novorozence. Matky si převzaly své dítě, nakojily je a zase odevzdaly. Ne proto, že dostalo hlad nebo plakalo, ale protože právě nastal čas určený nemocničním rozpisem.

Od 50. let se v Československu prosadil systém ústavního porodnictví. Ženy, které dříve často rodily doma, získaly dostupnější odbornou péči a klesala úmrtnost matek i novorozenců.

Porodnice fungovaly podle přísného řádu, jenž vyhovoval především organizaci provozu. O přání rodičky se příliš nediskutovalo. Žena byla pacientkou, dítě svěřencem novorozeneckého oddělení a jejich společný kontakt se podřizoval hygieně a časovému plánu.

Po fyziologickém porodu dítě vykoupali, ošetřili a vyšetřili. Zabalené je ukázali matce a poté odnesli na novorozenecký box.

Odborný popis tehdejšího režimu uvádí, že první přiložení k prsu přicházelo až po 24 hodinách. Pokud žena porodila po půlnoci, mohlo čekání trvat dokonce 36 hodin. Neklidné dítě na oddělení někdy dostalo čaj s pětiprocentní glukózou.

Další kojení probíhalo v tříapůlhodinových intervalech. Původně sedmkrát během 24 hodin, později bylo noční kojení zrušeno, aby matky nebyly buzeny.

Když v určenou dobu spalo, personál je musel probudit. Matka nesměla zavinuté dítě při kojení rozbalit. Některé ženy tak svého potomka pořádně uviděly a první skutečnou péči o něj si vyzkoušely až po návratu domů. Pevný režim komplikoval rozvoj kojení a část matek odcházela z porodnice s doporučením na umělou výživu.

Přítomnost partnera u porodu byla po většinu socialistického období nepředstavitelná. Otec ženu doprovodil k porodnici a dál už nesměl. Návštěvy na odděleních bývaly zakázány a k novorozencům neměli přístup ani příbuzní.

Mnozí otcové proto spatřili své dítě poprvé až při propuštění. Pokud byl personál ochotný, sestra jim novorozence ukázala přes skleněnou přepážku nebo jej matka držela za oknem pokoje. Dotknout se ho však nemohli.

Přísná pravidla měla zabránit infekcím. Personál nosil ochranné oblečení, obuv a roušky, vstup na novorozenecké oddělení byl zakázán. Systém působil odborně a bezpečně, zároveň ale odděloval dítě nejen od otce, nýbrž i od matky.

Od konce 70. let a během 80. let se začal postupně prosazovat rooming-in, při němž zdravý novorozenec zůstává s matkou na pokoji. Změna však nepřišla všude najednou a staré postupy přežívaly.

Socialistické porodnictví výrazně zlepšilo šance dětí i žen přežít komplikovaný porod. Současně však dokázalo z prvních dnů rodiny vytvořit dokonale řízený provoz: úřad určoval, kde žena porodí, hodiny rozhodovaly, kdy smí nakrmit vlastní dítě, a skleněná tabule stanovila, jak blízko se k němu může dostat jeho otec.

Zdroje:

odborný článek Rooming in, dobové svědectví publikované Ústavem pro studium totalitních režimů a historická studie Univerzity Karlovy.