Článek
Mít dítě je dnes pro mladý pár jako projít minovým polem. Každý má názor na to, co jíst a jak rodit. Ale absolutním vrcholem rodinného bizáru je, když se do výběru jména vloží tchyně s pocitem, že bez jejího jména v rodném listě nebude vnouče kompletní. Moje tchyně Květoslava se právě rozhodla pro totální bojkot naší rodiny. Důvod? Naše dcera se jmenuje Laura a ne „Květa junior“.
Tradice, nebo egoismus v přímém přenosu?
Květoslava věří, že jména se mají dědit jako staré hrnce – bez ohledu na to, jak moc jsou v dnešní době nepraktická. „Je to tradice! Moje matka byla Květoslava, já jsem Květoslava a bylo by logické pokračovat,“ hřímala u oběda. My jsme se jen snažili vysvětlit, že nechceme, aby se naše dítě ve škole stalo terčem šikany kvůli jménu, které zní jako název hnojiva na muškáty.
Tihle lidé si pletou vnoučata s vlastním PR oddělením. Proč by se proboha mělo nevinné miminko jmenovat po někom, kdo svůj čas tráví kritikou našeho života? Jméno je dar pro dítě, ne medaile za zásluhy pro babičku, která se cítí nedoceněná.
Citové vydírání u kolébky
Když zjistila, že jsme skutečně na úřadě nahlásili Lauru, nastalo divadlo. „Vy mě chcete vymazat z historie! Moje jméno pro vás nic neznamená? Až umřu, nebudete mít nic, co by mě připomínalo!“ vyla do telefonu.
Milá tchyně, pokud tvoje jediná stopa v historii má být to, že vnučka bude muset do smrti vysvětlovat, jak se její jméno píše, udělala jsi v životě něco špatně. Je to vrcholný narcismus. Místo aby se radovala ze zdravého vnoučete, přepočítává písmena v jeho jméně na míru své uražené ješitnosti.
„Malá Květuška by byla tak krásná…“
Teď následuje fáze pasivní agrese. Květoslava odmítá vyslovit jméno Laura. Říká jí „ona“, „to dítě“ nebo jí posílá dárky s vyšitým písmenem K. Je to trapné a dětinské. „Musíš ji pochopit, ona je na to jméno hrdá,“ snaží se mě uklidnit manžel. Ne, nemusím. Pochopení končí tam, kde začíná citové vydírání. My jsme ti, kdo to dítě budou vychovávat. Tchyně je jen host v našem životě, ne generální ředitel naší rodiny.
Drazí prarodiče, vaše vnoučata nejsou vaše druhá šance na život. Jsou to samostatné bytosti. Pokud se urazíte kvůli jménu, dokazujete, že vám na tom dítěti vlastně vůbec nezáleží. Záleží vám jen na vás. My si za Laurou stojíme. A pokud babička kvůli pěti písmenům v rodném listě oželí první krůčky své vnučky, je to její prohra. Ona bude mít svou pýchu, my budeme mít své šťastné dítě.
