Článek
Bylo to na rušném parkovišti u nákupního centra. Jedna z těch situací, kdy se vám všechno sesype do jednoho okamžiku – defekt, tři nákupy, dítě v autě, mobil na minimu baterky. A to jediné, co jsem potřebovala? Pomoc. Jednoho chlapa, co by měl v sobě dost páteře a testosteronu, aby zvedl zadek a nabídl mi pomocnou ruku.
Ale nic. Kolem mě prošel pán v obleku s kávou v ruce, dva týpci s proteinovým šejkrem, jeden dělník v montérkách a chlápek ve sportovním. Všichni se podívali. A pak… dál. Bez jediného slova. Jako bych byla neviditelná.
Kde jsou ti, co by bez mrknutí oka pomohli?
Není to tak dávno, co jsme slýchali: „Pravý muž pomůže ženě v nouzi.“ A dnes? Pravý muž scrolluje Instagram a čeká, až mu napíše někdo, že je „king“. Gentlemanství se dnes měří počtem followers a fotek bicepsu, ne tím, jestli někomu pomůžete zvednout auto na heveru.
Nevím, co se stalo. Ale vypadá to, že jsme se ocitli ve světě, kde se ženy mají tvářit silně, nezávisle, hlavně neobtěžovat. A muži? Ti zůstávají stát opodál, protože „nechtějí být za vtěrky“ nebo „přece si poradíte sama, ne?“.
Ne, fakt to není normální
Nechci slyšet, že „v dnešní době si člověk nemůže být jistý, co si může dovolit“. Nebo že „každá ženská si přece umí vyměnit kolo“. Protože realita je taková, že kdyby u auta stál kluk ve dvaceti, starší chlap by se k němu nejspíš sklonil. Když tam ale stojí ženská? Najednou jsou všichni slepí, hluší a mají akutní zájem o displej svého telefonu.
Je smutné, že se dnes musíme někoho doprošovat jen, aby udělal úplné minimum lidské slušnosti.
Až příště uvidíte ženu v nesnázích…
… možná zvedněte hlavu. Možná zastavte. Možná si všimněte. Protože to, že si umíme poradit, neznamená, že nemáme nárok na pomoc. A protože gentlemanství není slabost. Je to síla. Síla postavit se a říct: „Potřebujete pomoc?“ – bez ironie, bez strachu, bez podmínek je základní vlastnost skutečných mužů.
