Článek
„Hele, Markét, máme přece rovnoprávnost. Když jsi taková úspěšná královna, tak je fér, abys mě taky trochu dotovala.“ Tuhle větu mi řekl muž, se kterým jsem tehdy žila. A nezapomenu ji do smrti. Ne proto, že by byla originální. Ale proto, jak bezostyšně mi v ní oznámil, že se hodlá na mém příjmu vozit, a ještě se u toho tvářit jako feministický bojovník za rovnost.
Nechtěl být rovnoprávný. Chtěl být vydržovaný. Chtěl mít večeři na stole, benzín v nádrži, relax po práci a účet bez limitu. A hlavně – chtěl to všechno bez toho, aby to přiznal. Protože on byl přece „v pohodě s tím, že žena vydělává víc“. Proč by taky ne, když to pro něj znamená, že už nemusí hnout prstem.
Rovnoprávnost jako výmluva pro parazitismus
Ano, vydělávala jsem víc. Ne, nevadilo mi přispět víc na dovolenou nebo si zaplatit vlastní auto. Ale začalo mi vadit, když přestal přispívat úplně. Když už ani neotevřel peněženku v restauraci. Když se tvářil dotčeně, že mu kupuju „levný“ dárek k narozeninám, i když jsem mu předtím zaplatila celou dovolenou. Když se mnou šel nakupovat do Ikey a všechno vybavení bytu komentoval jako „tvoje věci“. Když začal říkat, že on si nemůže koupit nové boty, protože „živí domácnost“ – tedy tu moji.
A ten paradox? Zatímco já makala na několika zakázkách najednou, on hrál na gauči PlayStation. A když jsem mu to připomněla, uraženě vyštěkl, že „mu ubližuju a ponižuju ho jako chlapa“. Tak to jo. To jsme teda vážně daleko došli.
Rovnoprávnost není o tom, kdo platí večeři
Žít v rovnoprávném vztahu není o tom, že jeden platí víc. Je to o respektu. O přínosu. O tom, že se vzájemně táhneme nahoru, ne že jeden táhne druhého, protože má „lepší flek“. To není rovnoprávnost. To je pohodlný parazitismus.
A tohle bych ráda vzkázala všem mužům, kteří si pletou emancipaci s pohodlím. Žena, která vydělává víc, není automaticky jejich sponzor. A rozhodně není jejich „vstupenka do klubu, kde nemusí nic dělat“.
Mimochodem, když jsem to celé ukončila, řekl mi, že „se mnou by to stejně žádný chlap dlouho nevydržel“. Jo. Sponzorku ztratil, tak bylo třeba najít novou zbraň. Jenže, já to sama vydržím, na rozdíl od něj. A rozhodně si radši zaplatím vlastní večeři, než abych živila gaučového povaleče s komplexem méněcennosti a pivem v ruce.
