Článek
Seděly jsme u stolu. Dcera si kreslila, smála se, byla to obyčejná šťastná holčička. A tehdy to tchyně pronesla. Nahlas, ledově a bez mrknutí oka.
„Je celá po tobě. Drzá, tvrdohlavá. Z ní taky vyroste mrcha. Stejně jako z tebe.“
Ztuhla jsem. Ne kvůli sobě. Na mě může plivat, kolik chce. Ale do mé osmileté dcery? To si dovolila hodně.
Podívala jsem se jí přímo do očí a v tu chvíli jsem věděla, že tohle už nikdy nepřejdu s úsměvem a větou „ona to tak nemyslela“.
Tchyně je prostě zlá ženská
Je lehké kopat do dospělého člověka. Ale je ještě snazší kopnout do dítěte, které se neumí bránit. A přesně o to tady šlo.
O malost. O ubohost. O závist. Protože moje dcera je všechno, co ona nikdy nebyla: svobodná, veselá, sebevědomá.
A to je pro podobné typy žen rudý hadr na býka. Nezvládnou vidět sílu tam, kde ony selhaly. A tak radši útočí. Šiří jed. Hází špínu. I kdyby to mělo znamenat roztrhat vlastní rodinu.
Dost bylo ústupků. Nastavila jsem pravidla.
Když někdo nazve vaši osmiletou dceru „budoucí mrchou“, máte dvě možnosti: přejít to a dělat, že to není tak zlé. Nebo se postavit. Já jsem si vybrala to druhé.
Řekla jsem jí naprosto jasně:
„Nikdy, nikdy v životě si už nedovoluj mluvit o mé dceři tímhle způsobem. Pokud s námi máš problém, zůstaň od nás dál. A věř mi, že jestli na ni ještě jednou sáhneš, byť jen slovem, nebudeš ji vídat vůbec.“
Žádné kompromisy. Žádné trapné „vysvětlování“. Když někdo překročí tuhle hranici, je konec.
Lidi jako ona si respekt nezaslouží
Je mi jedno, že je to „babička“. Žádný titul nikomu nedává právo ničit dítěti sebevědomí a budovat v něm pocit, že je špatné jen proto, že má vlastní hlavu.
Takovým lidem se neustupuje. Nepřemlouvají se. Neuklidňují se. Takovým lidem se ukazují dveře. Protože jestli něco dítě potřebuje, pak je to láska a bezpečí – ne jedovaté poznámky od někoho, kdo nenávidí vlastní život.
Rodinu si nevybíráš. Ale koho pustíš k dítěti, ano.
Moje dcera není mrcha. A nikdy nebude – právě proto, že jí ukážu, jak vypadá hranice. Jak vypadá hrdost. A jak vypadá svět, kde si nenecháte kálet na hlavu od nikoho. Zejména ne od vlastní tchyně nebo babičky.
A jestli to někdo nezvládá? Ať si klidně prská dál. Ale už za zavřenými dveřmi. A beze mě. A hlavně – bez mé dcery.
