Článek
Influencerka zveřejnila video, v němž se slzami v očích popisovala, že přišla o svůj instagramový účet. Zmizely jí fotografie, kontakty, rozjednané spolupráce i publikum, které budovala několik let.
Od sledujících očekávala podporu a rady, jak profil získat zpět. Místo toho se pod videem objevily stovky posměšných reakcí.
„Jdi konečně dělat něco užitečného k lopatě,“ doporučil jí jeden z komentujících. Další psali, že si může vyzkoušet skutečnou práci, vstávat v pět ráno nebo strávit směnu u výrobní linky. Pro část lidí bylo smazání účtu téměř spravedlivým trestem za to, že se influencerka dosud živila fotografováním svého života.
Influencer může opravdu přijít o práci
Posměch je snadný, skutečnost však o něco složitější. Úspěšný profil není jen album fotografií z dovolených. Může být hlavním prodejním kanálem, výkladní skříní podnikání i místem, přes které člověk komunikuje se zákazníky.
Pokud by někomu přes noc zavřeli obchod, smazali databázi kontaktů a znemožnili přístup k rozpracovaným zakázkám, pravděpodobně by se mu nikdo nesmál. U influencera veřejnost stejnou ztrátu často nevnímá jako práci, protože její výsledek vypadá příliš lehce.
Za jednou minutou videa přitom může být příprava, natáčení, úprava, komunikace s firmami i sledování výsledků. Ne každý influencer nabízí hodnotný obsah, ale to se nedá říct ani o každém výrobku, pořadu nebo reklamě.
Profil jí nikdy skutečně nepatřil
To ovšem neznamená, že influencerka nenese žádnou odpovědnost. Instagram není vlastní web ani majetek uživatele. Je to služba soukromé společnosti, která může účet omezit, zablokovat nebo odstranit. Někdy kvůli porušení pravidel, jindy omylem či po napadení profilu.
Postavit na jednom účtu celé podnikání je podobné, jako otevřít obchod v pronajaté budově bez smlouvy a věřit, že majitel nikdy nevymění zámek.
Kdo se sociálními sítěmi skutečně živí, měl by mít vlastní web, uložené kontakty, zálohu obsahu a ideálně také publikum na více místech. Počet sledujících totiž může vypadat jako majetek, ale ve skutečnosti jde pouze o dočasně propůjčený přístup k lidem.
„Běž k lopatě“ není argument
Česká debata o práci se často mění v soutěž o to, kdo se víc nadře. Kdo nesedí osm hodin v kanceláři, nestojí u pásu nebo nedrží v ruce lopatu, jako by si své peníze nezasloužil.
Jenže hodnotu práce neurčuje množství potu. Pokud jsou firmy ochotné influencerovi platit a jeho obsah sledují desetitisíce lidí, existuje pro jeho činnost trh. Můžeme ji považovat za povrchní, otravnou nebo zbytečnou, ale stejný názor lze mít na řadu televizních pořadů, luxusních výrobků či reklamních kampaní.
Posílat každého „k lopatě“ proto nevypovídá jen o influencerech. Ukazuje také, jak silně část společnosti rozčiluje, když někdo vydělává způsobem, který nevypadá dostatečně namáhavě.
