Článek
Velká část dnešních mužů má v sobě kus primitiva, který sílí stejným tempem, jako roste venkovní teplota. Jakmile totiž ženy začnou kvůli vedru odkládat oblečení, hodně z pánů se chová, jako by to bylo pro jejich osobní potěchu.
Nedávno jsem narazila na článek, kde kvůli mužským sexistickým projevům odmítá paní chodit běhat. Naprosto chápu, proč se tak rozhodla, protože sama dobře vím, jak strašně obtěžující je, když jdete po chodníku a troubí na vás auta, dobytci pořvávají, a to na sobě ani nemusíte mít nic vyzývavého. Osobně jsem to dříve ignorovala a myslela si svoje. Extrémně mi to začalo vadit, když jsem začala chodit ven se Štěňákovou, která se jako malá bála hlasitých zvuků a každý troubící jeliman, který si hrál na pána tvorstva, ji vyděsil.
Sexistické pořvávání není lichotka
V reakci na původní článek jsem narazila na druhý. Z něj mi jednoznačně vyplývá, že autorka se cítí ukřivděná, že na ni nikdo nedoráží, když běhá. Z článku mi vyplynuly 2 zajímavé myšlenky.
1. Sexistické pořvávání je lichotka
2. Ženy, kterým to vadí, jsou citlivky
Ani s jednou myšlenkou nesouhlasím. Spíš přemýšlím nad tím, jak moc musí být jakákoliv žena zakyslá, když stojí o to, aby po ní hulákali primitivové. Ono totiž opravdu není o co stát.
Přece se nezblázníš
Asi před měsícem jsem potřebovala do sousedního města. Auto bylo v servisu, tak jsem jela vlakem. Protože jsem jela k doktorce, nijak jsem se při výběru oblečení neodvazovala. Obyč tílko, sukně do půli stehen a sandály. Vyzývavého na mě nebylo absolutně nic. Přesto problémy nastaly hned, jak jsem si skočila do večerky koupit vodu. Když jsem vycházela, zatarasil mi cestu nějaký borec kolem 30 let s uznalým „Ahóóóój“. Totálně mě zaskočil, protože tam bylo liduprázdno a v první chvíli jsem se dost lekla. Pak mi naprosto automaticky naskočil naprosto znechucený výraz, který mám pro tenhle typ buranů vyhrazený, a stačilo, abych se na něj jenom jednou podívala a šel mi z cesty. Na druhou stranu ze zkušenosti vím, že občas si dotěrové po chvilce dodají kuráž a zkusí to znovu. Protože jsem neměla sebemenší zájem poslouchat nějaké „balící kecy“ a ani jsem nestála o žádný vyostřený konflikt, protože jsme tam byli sami, tak jsem se po zbytek čekání zdekovala úplně stranou. Nic příjemného a to den ještě nekončil.
Ve vlaku jsem byla mezi prvními. Sedla jsem si na sedačku směrem do uličky, nohu přes nohu a koukala jsem do mobilu, zatímco okolo mě procházela řada lidí dál do vagonu. Najednou mi přes nohu od kolena až pod sukni do půlky stehna přejela mužská pracka. Okamžitě jsem zvedla hlavu, abych si to na místě vyřídila, ale jak fronta postupovala, nedokázala jsem určit, kdo to byl. Totálně mě to znechutilo, otrávilo a pobouřilo.
Ne, nezblázním se z toho, ani z toho nemám trauma. Reálně se mi nic nestalo, ale dost mě to naštvalo a myslím, si, že tohle už je přes čáru a dít by se to nemělo. Když chlapi po ženách čumí, nevidím na tom nic špatného. Málokterá žena jde do obchodu s tím „dejte mi něco, v čem se za mnou nikdo neohlédne“. Ale mezi pohledem a fyzickým obtěžováním je neskutečný rozdíl a stěžovat si, že na mě nikdo nehuláká, je neskutečná hloupost a trapné zoufalství po pozornosti.
Odtud potud
Neříkám, že někdy tyhle situace nejsou vtipné. Před pár lety mě na zastávce balil 20 letý kluk, který mi prostě odmítl uvěřit můj věk. Na jednu stranu mi sice polichotilo, že tedy evidentně vypadám mladě, na druhou stranu do mě 20 minut valil a nebylo možné ho utnout nebo se ho zbavit, pokud jsem nechtěla být vyloženě hrubá, což já většinou nechci. Pokud někdo není vyloženě hrubý nebo drzý, snažím se to prostě vydržet. Říkám si, že oslovit ženu není nic lehkého a nemá cenu je nějak drtivě odpálit, když za chvíli přijede autobus a já už je v životě neuvidím.
