Článek
Když kolegyně Ivana nastoupila na dlouhodobou nemocenskou, vedoucí si mě zavolal do kanceláře. Potřeboval, abych dočasně převzala její agendu. Prý půjde o několik týdnů a firma mi později mou ochotu zohlední.
Ivana měla na starosti objednávky, komunikaci s dodavateli a přípravu podkladů pro účetní. Já už přitom měla vlastní práci na celý úvazek. První měsíc jsem odcházela domů kolem sedmé, další měsíce jsem část úkolů dokončovala o víkendech.
Za osm měsíců jsem vyřešila dvě reklamace za stovky tisíc, připravila podklady pro kontrolu a zavedla nový systém evidence, díky němuž se přestaly ztrácet termíny. O navýšení platu jsem požádala dvakrát.
Poprvé nebyl rozpočet. Podruhé mi šéf vysvětlil, že suplování je jen dočasné.
Přivítala jsem svou novou vedoucí
Když se Ivana vrátila, měla jsem radost. Těšila jsem se, že jí předám její práci a konečně se vrátím k normálnímu režimu.
V pondělí ráno však vedení svolalo poradu. Šéf oznámil, že firma vytváří novou pozici vedoucí týmu a nastoupí na ni právě Ivana. Údajně měla nejdelší zkušenosti a přirozenou autoritu.
Seděla jsem vedle ní a čekala, jestli alespoň zmíní, kdo její agendu téměř rok držel nad vodou. Neřekla nic. Jen se usmála a poděkovala vedení za důvěru.
Po poradě mě zastavila na chodbě.
„Doufám, že s tím nebudeš mít problém. Není to nic osobního,“ řekla.
Ještě téhož dne mi poslala pozvánku na schůzku. Potřebovala, abych ji zaučila do systému, který jsem během její nepřítomnosti vytvořila.
Ochota se změnila v samozřejmost
Neodmítla jsem jí předat práci. Připravila jsem dokumentaci a vysvětlila vše potřebné. Zároveň jsem si ale domluvila schůzku se šéfem a položila před něj přehled výsledků, přesčasů i úkolů, které jsem převzala.
Odpověděl mi, že Ivana má pro vedení lidí vhodnější povahu. Já jsem prý výborný výkonný pracovník a firma mě potřebuje tam, kde jsem.
Konečně jsem pochopila, co tím myslí. Potřebovali člověka, který práci udělá, ne člověka, kterého za ni odmění.
O měsíc později jsem podala výpověď. Ivana se mě zeptala, kdo po mně převezme rozdělané projekty. Řekla jsem jí, že jako moje nadřízená si s tím jistě poradí.
Neodešla jsem proto, že povýšili ji. Odešla jsem proto, že moje schopnosti vedení ocenilo pouze další prací. Loajalita má totiž smysl jen tam, kde ji firma ocení.
