Článek
Když šéf představil svého synovce, snažila jsem se nesoudit ho předem. Tomáš právě dokončil školu, neměl žádnou praxi a do firmy nastoupil jako projektový specialista.
Já na stejném oddělení pracovala šest let. Znala jsem klienty, vedla největší zakázky a pravidelně opravovala problémy, které ostatní přehlédli. Přesto mi šéf půl roku odmítal přidat s vysvětlením, že firma musí šetřit.
Tomáše mi přidělil k zaučení. Měla jsem mu vysvětlit postupy, ukázat reporty a brát ho na schůzky. Ve skutečnosti jsem mu první týdny kontrolovala každý e-mail a přepisovala většinu podkladů.
„Dej mu čas, musí se rozkoukat,“ opakoval šéf.
Vydělával víc než já
O výši Tomášova platu jsem se dozvěděla náhodou. Při obědě si kolegovi stěžoval, že padesát osm tisíc není na absolventa žádný zázrak. Já po šesti letech dostávala čtyřicet tři.
Nechtěla jsem věřit vlastním uším. Zeptala jsem se šéfa, jak může mít člověk bez zkušeností vyšší plat než zaměstnanec, který ho učí pracovat.
Odpověděl, že mzdy jsou soukromé a každý si při nástupu vyjedná jiné podmínky. Když jsem připomněla svou zamítnutou žádost o zvýšení, začal mluvit o loajalitě a o tom, že peníze nejsou všechno.
Zřejmě jen v mém případě.
Prezentoval čísla, která jsem připravila já
Vrchol přišel na poradě vedení. Několik týdnů jsem zpracovávala analýzu ztrátového projektu a navrhla změny, které měly firmě ušetřit statisíce. Šéf chtěl, abych podklady poslala Tomášovi, protože si prý potřebuje vyzkoušet prezentování.
Na poradě jsem seděla v zadní části místnosti a poslouchala, jak můj návrh představuje jako výsledek své analýzy. Nikde nezmínil, kdo ji připravil. Šéf se usmíval a pochválil ho za výbornou práci.
Když se jeden z ředitelů zeptal na podrobnější výpočet, Tomáš se zarazil a podíval se na mě. Odpověděla jsem, protože jsem nechtěla poškodit projekt. Tím jsem ho znovu zachránila.
O měsíc později dostal mimořádnou odměnu.
Přestala jsem mu dělat neviditelnou asistentku
Od té chvíle jsem všechny své materiály posílala pod vlastním jménem a do kopie přidávala další členy vedení. Na poradách jsem své části prezentovala sama. Tomášovi jsem poradila, když se zeptal, ale přestala jsem za něj dokončovat úkoly.
Najednou se ukázalo, kolik toho ve skutečnosti neumí. Projekty se zpožďovaly a klienti žádali, aby jednali přímo se mnou. Šéf mi přesto řekl, že mám být větší týmový hráč.
Začala jsem si hledat jiné místo. Nová firma mi nabídla vyšší plat, aniž bych byla s někým z vedení příbuzná. Protekce totiž možná člověku zajistí židli, titul i peníze. Schopnosti mu ale nedodá.
