Článek
Do sovětského systému nucených prací se dostávaly vražedkyně a zlodějky, ale také učitelky, lékařky, rolnice nebo manželky označených „nepřátel lidu“. K zatčení mohlo stačit udání, příbuzný v zahraničí či údajně protisovětská poznámka.
Po výslechu a rozsudku následovala cesta v přeplněném železničním vagonu. Na jejím konci čekal tábor na Sibiři, v Kazachstánu nebo poblíž polárního kruhu. Rozdíly mezi jednotlivými zařízeními byly značné, společné však měly jediné: člověk zde měl hodnotu především jako pracovní síla.
Pracovat musely bez ohledu na vyčerpání
Ženy kácely stromy, pracovaly na stavbách, v zemědělství i průmyslových provozech. Jiné šily uniformy nebo sloužily v táborových kuchyních a nemocnicích. Nárok na příděl jídla se často odvíjel od splněné pracovní normy.
Vznikal tak smrtící kruh. Vyčerpaná vězeňkyně normu nesplnila, dostala méně jídla a další den byla ještě slabší. K tomu se přidávaly omrzliny, kurděje, infekce a přeplněné, špatně vytápěné baráky.
Ženské tělo navíc představovalo další zdroj zranitelnosti. Pamětnice popisovaly sexuální násilí ze strany dozorců, táborových zaměstnanců i mužských vězňů. Některé si hledaly takzvaného táborového manžela, který jim mohl poskytnout ochranu nebo přístup k jídlu. Hranice mezi vztahem, obchodem a donucením však byla v prostředí naprosté závislosti velmi nejasná. Gulag: Many Days, Many Lives
Těhotenství je před prací nezachránilo
Některé ženy přijely do tábora těhotné, jiné otěhotněly až během věznění. Mohlo jít o vztah s jiným vězněm, snahu získat dočasně lehčí zacházení, ale také o důsledek zneužití.
Těhotným mohly být zmírněny pracovní normy a po porodu dostávaly krátký čas na kojení. Neznamenalo to však, že směly zůstat s dítětem. Jakmile se musely vrátit do práce, miminko putovalo do táborových jeslí.
Zařízení trpěla nedostatkem personálu, jídla, tepla i základní hygieny. Matky své děti někdy vídaly jen při kojení nebo během krátkých návštěv. Nemohly ovlivnit, kdo se o ně stará, čím je krmí ani zda dostanou pomoc při nemoci.
Dcera jí zemřela v táborových jeslích
Jedno z nejznámějších svědectví zanechala politická vězeňkyně Hava Volovichová. V táboře porodila dceru Eleonoru. Dítě bylo později umístěno do jeslí, kde podle matčiných vzpomínek postupně sláblo. Zemřelo v roce 1944, když mu nebyly ani dva roky. Anne Applebaum: Inside Soviet Labour Camps
Ani děti, které přežily, nemusely zůstat s matkami. Po dosažení stanoveného věku mohly být převezeny do státních dětských domovů. Některé už svou matku znovu nepoznaly, jiné se dozvěděly, že je vězněná jako nepřítel státu.
Mateřství mohlo být důvodem přežít i další formou trestu
Vzpomínka na děti ponechané doma pomáhala některým ženám vydržet. Současně se však měnila v každodenní mučení. Nevěděly, kdo se o jejich potomky stará, zda dostávají jejich dopisy a jestli je po návratu ještě přijmou.
Gulag netrestal pouze člověka odsouzeného k nucené práci. Zasahoval celé rodiny a jeho následky přecházely na další generaci. Za ostnatým drátem proto nevyrůstaly jen tábory plné vězňů. Rodily se tam také děti, jejichž prvním domovem byl přecpaný barák, prvním výhledem strážní věž a největším proviněním osud jejich matky.
