Článek
Na snímku vypadal mladě a dopisy slibovaly slušné živobytí. Jenže muž, který čekal v přístavu, mohl být o mnoho let starší a domnělý majetek vůbec neexistoval. Zjistit pravdu až po přeplutí Tichého oceánu znamenalo mít velmi omezené možnosti, co s tím udělat.
Nejdřív svatba, potom první setkání
Na počátku 20. století přijížděly Japonky na Havaj i západní pobřeží Spojených států jako takzvané nevěsty z fotografie. Sňatky domlouvali příbuzní a prostředníci. Vycházeli z japonské tradice dohodnutých manželství, jen ženich tentokrát žil tisíce kilometrů daleko.
Muži pracující v zámoří hledali partnerky, zatímco žen v přistěhovaleckých komunitách bylo málo. Sňatek mohl být v Japonsku úředně zapsán ještě před cestou nevěsty. Když se tedy oba poprvé spatřili, už byli manželé.
Některé ženy odjížděly na přání rodičů. Jiné chtěly uniknout chudobě, vydělávat a posílat peníze rodině. Nebyla to pouze cesta za láskou. Často šlo o naději, že jinde bude život snazší.
Fotografie zestárla, sliby zůstaly
Někteří muži posílali snímky z mládí a své postavení přikrášlovali. Z nájemce půdy se v dopise stal její vlastník, z drobného obchodníka zámožný podnikatel.
Ženy si podobná tvrzení neměly jak ověřit. Po příjezdu tak vedle věkového rozdílu poznávaly také skutečné poměry domácnosti. Místo pohodlí je čekala existenční nejistota a muž, kterého znaly jen z vyprávění druhých.
Některé odjely zpátky nebo soužití odmítly. Návrat však vyžadoval peníze, které řada z nich neměla.
Po práci na poli začínala druhá směna
Na Havaji mnohé pracovaly na plantážích cukrové třtiny. Odstraňovaly suché listy, okopávaly, sekaly a nakládaly třtinu. Za podobnou práci přitom dostávaly méně než muži. V Kalifornii pomáhaly na farmách, ve městech pracovaly v prádelnách, restauracích či domácnostech.
Výdělek ženy nebyl přilepšením. Rodina ho potřebovala k přežití. Po práci následovalo vaření, praní a péče o děti. Vyčerpání navíc provázela jazyková bariéra a odloučení od příbuzných.
Nebyly jen podvedenými nevěstami
Ne každé takové manželství skončilo neštěstím. Některé ženy našly v původně cizím muži spolehlivého partnera. Jiné si oporu vytvořily mezi sousedkami a dalšími přistěhovalkyněmi. Vychovávaly děti, pracovaly a postupně budovaly vlastní zázemí.
Jejich příběh proto není jen vyprávěním o podvodu. Je také o ženách, které dokázaly vybudovat život v podmínkách, na něž je nikdo nepřipravil.
Fotografie jim ukázala tvář budoucího manžela. O tom, kolik práce a samoty je za oceánem čeká, neřekla nic.
