Článek
Robin pracoval v distribučním skladu nedaleko Pardubic. Začínal u příjmu zboží, později kontroloval reklamace a zaučoval nové zaměstnance. Když se objevil problém, kolegové většinou nejprve volali jemu.
Dosavadní vedoucí směny na podzim nečekaně odešel ke konkurenci. Provozní ředitel si proto zavolal Robina a požádal ho, aby na několik měsíců převzal jeho povinnosti.
„Počítám s tebou jako s budoucím vedoucím. Teď potřebujeme hlavně udržet provoz a od ledna to potvrdíme oficiálně,“ slíbil mu.
Robin souhlasil. Považoval to za příležitost, na kterou čekal několik let.
Práci dostal, pravomoci nikoli
Následující tři měsíce sestavoval směny čtrnácti lidí, řešil absence, kontroloval výsledky a účastnil se porad vedení. Současně mu zůstala většina původní práce.
Když se zeptal na vyšší mzdu, šéf ho požádal o trpělivost. Změna prý musí projít přes centrálu a vše se dorovná po oficiálním jmenování.
Robin proto nechtěl působit, že mu jde pouze o peníze. Zůstával déle v práci, uklidňoval nespokojené kolegy a připravil také návrh, jak snížit počet chyb při expedici.
Čím více práce přebíral, tím méně důvodů měla firma situaci skutečně vyřešit.
Organizační plán našel náhodou
Krátce před Vánocemi poslala personalistka vedoucím zaměstnancům návrh nové organizační struktury. Robin byl v kopii e-mailu, protože se stále účastnil provozních porad.
V čele jeho oddělení však nebylo jeho jméno. Novým vedoucím se měl stát externě přijatý manažer, který dosud pracoval v obchodě a skladový provoz neznal.
Robin byl v dokumentu uveden jako „provozní koordinátor“. V přiloženém popisu role měl zaučovat zaměstnance, hlídat plnění úkolů a zastupovat vedoucího v jeho nepřítomnosti. Nemohl však schvalovat dovolené, rozhodovat o odměnách ani měnit pracovní postupy.
Měl tedy dál vykonávat většinu nepříjemné každodenní práce, ale bez skutečných pravomocí a bez vedoucího platu.
Nového šéfa měl ještě zaučit
Provozní ředitel Robinovi vysvětlil, že firma potřebuje do vedení člověka se zkušenostmi s prezentacemi, angličtinou a vysokoškolským vzděláním. Robin je prý pro provoz příliš důležitý, než aby se vzdálil běžné práci.
Zároveň ho požádal, aby nového vedoucího během prvních měsíců zaučil.
„Najednou jsem pochopil, že mě nepovažovali za člověka vhodného k vedení. Byl jsem pro ně člověk, který místo vedoucího odpracuje všechno, čemu on nerozumí,“ říká Robin.
Odmítl funkci koordinátora a požádal o písemné vymezení svých původních povinností. Přestal sestavovat směny i řešit problémy, ke kterým neměl žádnou pravomoc.
Nový vedoucí nastoupil v lednu. Během prvních týdnů se opakovaně obracel na Robina, ten mu však pomáhal pouze v rozsahu své pracovní pozice.
O dva měsíce později Robin přijal nabídku jiné firmy, kde se skutečně stal vedoucím směny. Jeho původní šéf mu při odchodu vyčetl, že firmu opouští v obtížné situaci.
