Článek
Ve firmě jsem pracovala sedm let. Starala jsem se o objednávky, reklamace, komunikaci s dodavateli i měsíční podklady pro účetní. Původně šlo o dvě pracovní pozice, ale po odchodu kolegyně zůstala většina agendy mně.
Když mi vedoucí oznámil, že se k nám přesune Klára z jiné pobočky, upřímně se mi ulevilo. Než měla oficiálně nastoupit, požádal mě, abych ji zaučila prostřednictvím videohovorů.
„Potřebujeme, aby byla od prvního dne samostatná,“ vysvětlil.
Nenapadlo mě ptát se, proč se má nová kolegyně učit právě všechny moje povinnosti.
Předala jsem jí úplně všechno
Během tří týdnů jsme spolu absolvovaly osm dlouhých hovorů. Ukázala jsem Kláře interní systém, šablony e-mailů i tabulky, které jsem roky vylepšovala. Sepsala jsem čtrnáctistránkový manuál a přidala seznam problémů, které se opakují každý měsíc.
Klára se ptala velmi podrobně. Chtěla vědět, koho kontaktovat, když nejsem přítomná, kde uchovávám přístupové údaje a jaké úkoly dělám bez vědomí vedoucího, aby se vše stihlo včas.
Považovala jsem její důkladnost za známku profesionality. Dokonce jsem ji uklidňovala, že kdyby si po nástupu nevěděla rady, může kdykoliv přijít za mnou.
U mého stolu seděla ona
V pondělí jsem přišla do kanceláře jako obvykle. Klára seděla na mém místě. Vedle monitoru měla hrnek a na stole připravený nový telefon. Moje osobní věci byly uložené v kartonové krabici pod oknem.
Zkusila jsem se přihlásit do systému. Heslo nefungovalo. V tu chvíli pro mě přišel vedoucí.
Na krátké schůzce mi oznámil, že firma ruší mou pozici kvůli reorganizaci. Moji agendu prý převezme kolegyně z jiné pobočky, což umožní „zefektivnit provoz“.
Když jsem se zeptala, proč mi nikdo neřekl, že školím vlastní náhradu, odpověděl, že nechtěli narušit předávání práce emocemi.
Potřebovali mě klidnou a ochotnou
Klára mě později zastavila na chodbě. Byla bledá a přiznala, že předpokládala, že o všem vím. Nezlobila jsem se na ni. Místo potřebovala stejně jako já.
Vadilo mi, jak vedení využilo mou zodpovědnost. Kdyby mi řekli pravdu, práci bych předala také. Možná ne s úsměvem, ale profesionálně. Oni se však rozhodli lhát, protože bylo pohodlnější nechat mě připravit vlastní odchod v domnění, že si tím ulehčím budoucnost.
Krabici s věcmi jsem si odnesla ještě ten den. O měsíc později mi Klára napsala, že objem práce jednoho člověka nezvládá a firma hledá další posilu.
Nejvíc mě nebolelo, že mě nahradili. Bolelo mě, že mou poctivost použili jako nástroj, kterým mě odstranili.
