Přijali jsme do práce seniora a všechno se změnilo.

Když mi oznámili, že do týmu nastupuje senior, v hlavě mi naskočil stereotyp: bude milý, ale pomalý. Bude zdržovat. Bude se pořád ptát. A my, kteří držíme „tempo“ ho budeme tahat. Přiznávám to bez přetvářka, čekala jsem průšvih.

Pak nastoupil. A všechno se změnilo. K lepšímu tak viditelně, že mi chvíli bylo trapné, jak moc jsem se spletla.

První věc, které jsem si všimla: nehrál si na dojem. Nepsal romány do chatu, aby bylo vidět, že „maká“. Nedělal show. Prostě pracoval. Klidně, rovně, bez hysterie. A tím odhalil náš problém: my jsme byli zvyklí na šum. Na pohyb bez výsledku. Na meetingy, které existují jen proto, aby měl někdo pocit důležitosti.

Senior to rozbil jednoduchou věcí: důsledností. Když něco slíbil, udělal to. Když něco nevěděl, zeptal se jednou a pak už to uměl. Žádné výmluvy. Žádné „to se mi rozbilo“. Žádné „nestihl jsem“. Stabilita, která dneska působí skoro jako provokace.

Najednou se přestaly ztrácet věci. Dokumenty měly místo. Termíny měly smysl. Úkoly se dokončovaly. A tohle je v moderních firmách skoro revoluce, protože chaos se často vydává za „dynamiku“ a bordel za „startup mindset“.

On nepřinesl pomalost. Přinesl pořádek. A pořádek je ve skutečnosti zrychlení, jen bez teatrálního pobíhání.

Nepomlouval. Nepřiléval olej do ohně. Neměl potřebu budovat si pozici tím, že shodí jiného. A když byl problém, pojmenoval ho přímo, bez jedu a bez pasivní agrese. Tím pádem začala mizet kancelářská špína: narážky, sarkasmus, kroužky „tahanice my vs oni“. Když se toho neúčastnil někdo s přirozenou autoritou, začne to být trapné i pro ostatní.

Došlo mi, jak moc jsme si zvykli na povrchní výkon. Rychlost bez hloubky. Sebevědomí bez pokory. Ten senior nám připomněl, že zkušenost není „zastaralost“. Je to paměť a schopnost neřešit kraviny, nepanikařit z každé změny a nenechat se opít slovem „tempo“.

A pak jsem si vzpomněla, jak se o starších mluví: „nezapadnou“, „nejsou flexibilní“, „zpomaluje tým“. Ne. Zpomaluje jen chaos. A to bolí, protože chaos je pro spoustu lidí jen pohodlná výmluva.

Nakonec to byl nejlepší nábor, co jsme udělali. Ne kvůli věku. Kvůli standardu, který přinesl.