Článek
Nedávno jsem měla na nákupech zážitek, při kterém se směju ještě dnes. Vyrazili jsme na velký nákup. Už jsme se pomalu vyráželi k pokladnám, když jsme projížděli okolo chlaďáků a zaslechli jsme křik. Kelišce ve mně to nedalo a s myšlenkou, že ještě přece „potřebujeme“ parmezán, jsem zamířila za hlasy. No, nestačila jsem se divit.
Čí je máslo?
Dvě postarší paní se tam velmi čiperně a vztekle přetahovaly o máslo, které bylo očividně v akci. Ze začátku byla tahanice ještě celkem slušná. „Pani, pusťte to máslo, už jich máte v košíku pět a já taky nějaké potřebuju. Nebudu ho kupovat za ty strašný peníze mimo slevu.“
„Nepustím, já jsem ho měla první, takže ho pusťte vy!“
Ale postupně slušnosti ubývalo a slovník byl zajímavější. Ještě nikdy jsem neslyšela, že by někdo v hádce někoho reálně nazval „starou maškarou“. Až do teď.
Chamtivost na nejvyšším levelu
Než se začnete rozplývat a chudých důchodkyních a nadávat vládě, tak bych ráda upozornila, že obě dvě důchodkyně měly nákupní koše narvané na maximum a jejich nákup byl podstatně větší než náš rodinný na celý týden. Ani jedna z žen nevypadala, že by měla nějakou bídu nebo finanční potíže. Takže nešlo o souboj chudých stařenek, které v případě prohry budou jíst suchý chleba.
Ostrá prodavačka
Byla to fakt komedie, kterou ukončila až přivolaná ochranka, která se velmi nesměle snažila počínající bitku mezi dámami ukončit. Ze začátku to vypadalo, že se nikam nehnou. Argumenty „Já jsem měla máslo první!“ a „Ona už těch másel má PĚT!“ se nezměnily a rozrůstající hlouček čumilů se královsky bavil nad bezradností ochranky. Když už to vypadalo, že se tam babky budou přetahovat až do zavíračky, ruply nervy jedné z prodavaček. Oběma vynadala, že by se ve svém věku měly stydět, přetahovat se tu jako haranti na pískovišti a že moudřejší ustoupí.
Vítěz bere máslo
Na to teda paní, která máslo neměla, ale tohle ukořistila až jak druhá a hádku tím vlastně začala, máslo uraženě pustila. A za hlasitých průpovídek odpochodovala stranou. Hlouček lidí se začal pomalu rozcházet a já jsem tedy zamířila konečně pro ten parmezán. Ten byl ale nedaleko, a tak jsem viděla skutečný závěr sporu. Jakmile paní, co máslo „vyhrála“ přestala košík se svými šesti kostkami hlídat jako ostříž a začala pokračovat v nákupu, využila druhá důchodkyně příležitost. Přikradla se ke košíku, ukořistila jednu kostku, a i s košíkem upalovala k pokladnám až se jí za patama prášilo.
Kdo byl v právu?
Musím se přiznat, že jsem od začátku fandila paní, co měla těch másel už pět. Limit pro nákup byl 7 kostek, takže nedělala nic špatného a máslo prostě držela první. Že si druhá paní myslela, že přijde pozdě a pak si vydupe něco, jen proto, že ona chce „jen jedno máslo“, bylo absurdní. A to, že to máslo z košíku nakonec „ukradla“, považuji za neskutečnou drzost. A taky ostudu.