Článek
Všichni se pohoršují nad třicátníky, co pořád bydlí u rodičů, jako by to byli líní paraziti bez páteře. Jenže málo kdo se zamyslí nad tím, kdo jim tuhle pohodlnou, sterilní realitu vlastně udržuje při životě. „Mama hotel“ není jen o dospělých dětech, co si nechávají prát spodky. Je to taky o matkách, které jim je pořád s radostí žehlí. O otcích, kteří nad tím mávnou rukou a v duchu si řeknou, že aspoň nejsou na drogách.
Dospělí chlapi na dětských pokojích
Během let se z toho stala epidemie. Dospělí lidé, kteří si místo řešení vlastního života jen zvykli na to, že doma je teplo, jídlo, Netflix a někdo, kdo všechno zařídí. Neumí zaplatit složenku, nikdy nezavolali na úřad, neumí si koupit pečivo jinak než v e-shopu. Ale mají perfektně naskládané ponožky. A víte proč? Protože máma.
Jenže když se podíváte blíž, většinou nejde o líné povaleče, co by se chtěli celý život válet. Jsou to lidé, kteří ještě nikdy nedostali facku od reality. Nikdy nemuseli nic zařídit, protože všechno už dávno někdo jiný udělal. A když se zeptáte proč, odpověď zní: „Já bych ho přece nenechala trápit…“
Generace zachránců aneb kde selhali rodiče
Máma hotel je totiž především výchovný průšvih. Dítě, které se nenaučí samostatnosti, není roztomilé. Je závislé. A závislost v dospělosti je ostuda. Ne toho, kdo jí podlehne. Ale toho, kdo ji v něm celé roky živil pod rouškou lásky.
Kolikrát jsem slyšela větu: „On má ještě čas, vždyť je mu teprve třicet.“ Promiňte, ale cože? Třicetiletý člověk, který si neumí uvařit oběd a neumí zaplatit nájem, není „jen mladý“. Je prostě zanedbaný. Jako květina, kterou jste sice zalévali, ale nikdy nevyndali z plastového květináče.
Víte, co je láska?
Láska není, že budete dítěti ještě ve třiceti připomínat, že si má vyčistit zuby. Láska je, že ho necháte padnout. Že ho necháte jít. Že si místo další várky svíčkové sedne na zadek a zjistí, že se svět netočí kolem něj. A že účet za plyn je součást života. Ne něco, co „řeší mamka“.
Mama hotel není záchranná síť. Je to vězení. A rodiče, kteří se tím chlubí, by se měli jít podívat do zrcadla a zeptat se: Vážně jste chtěli, aby váš syn nebo dcera zůstali navždy dítětem?
