Článek
Řidiči MHD si často myslí, že řídí vesmírnou loď. A že každému cestujícímu dělají osobní laskavost, když ho vezmou na palubu. Jenže já nejsem vděčný vetřelec. Já jsem člověk, který si koupil jízdenku – a to, že ji nemám v přesné hodnotě drobných, ze mě ještě nedělá kriminálníka.
Ale zjevně jsem narazila na pána, který si ráno zapomněl empatii doma vedle termosky s kávou.
„Nejsem žádnej bankomat!“
To byla jeho druhá věta. A pak následovalo mlaskání, teatrální přehrabování v kasírce, pár přehnaných pohledů na hodinky a nakonec dramatické: „Příště si to rozměňte předem. Tohle je MHD, ne cirkus!“
A já tam stála, rudá v obličeji, s dvaceti lidmi za zády, kteří mě sjížděli pohledem, jako bych právě zdržovala start raketoplánu.
Co jsem si to vůbec dovolila
Dovolila jsem si mít hotovost. Dovolila jsem si být unavená. Dovolila jsem si nemít všechno perfektně připravené. A to se v tomhle státě neodpouští. Tady musíte být pokorný, potichu, připravený a nejlépe předem omluvený za to, že vůbec dýcháte.
Nebo se připravte na to, že na vás bude křičet chlap v reflexní vestě, kterého platíte ze svých daní.
Ne, nejsem „slečinka“
To oslovení mě vytočilo nejvíc. „Slečinko.“ Ponižující, shazující, s nádechem pohrdání. Tak se mluví k dítěti, které něco rozbilo. Ne k ženě, která prostě neměla drobné. Ale pro některé lidi zůstává každá mladší ženská „slečinka“, která má být zticha, usmívat se a děkovat, že ji vůbec někdo veze.
No, to jste se šeredně spletli, pane řidiči.
Veřejná doprava, veřejné ponížení
Jasně, ne všichni řidiči jsou takoví. Ale když už se vám jeden takový povede, umí vám zkazit celý den. A co je na tom nejhorší? Že zneužívají pozici moci. Vy jste ta, co něco potřebuje. On je ten, kdo to má pod kontrolou. A když se rozhodne, že si na vás zchladí vztek z předchozí směny, nemáte šanci.
Můžete mlčet, nebo se hádat. Ale vždycky vyhrají oni. Protože oni mají volant. Vy jen pětistovku a pusu na zámek.
Tak takhle teda ne, pane řidiči
Já nejsem vaše cvičená opice. Nejsem povinná se omlouvat za to, že platím. A rozhodně nejsem vaše „slečinka“. Jsem cestující. A mám stejné právo na důstojnost jako vy na přestávku na cigáro.
Tak takhle teda ne. Odteď si to budu fotit, nahrávat, sdílet. A klidně se budu soudit o tu svou jízdenku. Protože pokud si někdo myslí, že má právo ponížit ženu kvůli drobným, tak je čas, aby si konečně rozměnil vlastní ego.
